Fyzicky útlá, avšak obsahově velmi objemná kniha španělské básnířky a překladatelky Clary Janésové vypráví o svém vlastním uměleckém i osobním vztahu k českému básníkovi Vladimíru Holanovi, díky němuž se jí otevřeli dveře do světa české literatury, českých spisovatelů a hlavně českého jazyka.

První setkání Clary s Holanovou knihou Noc s Hamletem pro ni znamená zlomovou událost, která ji poznamená na celý život. Jejich vzájemný kontakt je nejprve písemný, od roku 1975 i osobní. Kniha Oféliin hlas je písemná forma jejího mnohovrstevného vztahu k němu, jejích pocitů, návštěv, dojmů z Prahy a českého jazyka. Setkává se přitom i s dalšími autory jejichž díla postupně překládá do španělštiny a získává několik ocenění a medaili za zásluhy za přínos česko-španělským kulturním vztahům.

Příběh stojí na pomezí autobiografie, legendy a básně v próze, na jehož pozadí se rýsují obrysy báje o Orfeovi a Eurydice a příběh Hamleta a Ófélie. Je to jedinečný případ prolnutí života a literatury, skutečnosti a fantastického světa. Autorčina pestrá slovní zásoba, bez které by obsah nemohl být tak fascinující a záživný, podtrhuje její smíšené pocity a perfektně vykresluje setkání s novými existencemi a událostmi. Úryvky z básnických sbírek a filozofické úvahy zpestřují na první pohled jednoduchý a laický děj a nutí dál otáčet stránky až na autorčinu závěrečnou poznámku, po které vás duševně strhující příběh donutí k zamyšlení nad našimi vlastními životy…