Nyní jej budou pokládat mnozí za podvodníka, který docílil svá turnajová vítězství podvodem.  Agassi měl během své kariéry minimálně jednou pozitivní dopingový nález, podařilo se mu však sportovní činovníky přesvědčit, že látku požil náhodou v jídle. Agassi tedy nebude pokládán jen za podvodníka, ale také lháře.

Agassiho kariéra špičkového tenisty byla nesmírně dlouhá a mimořádně úspěšná. Agassi se pohyboval na okruhu ATP Tour celých dvacet let. Od roku 1986 do roku 2006. Po většinu té doby patřil k absolutní špičce. Vyhrál všechny Grandslamové turnaje, získal obrovské množství dalších triumfů včetně vítězství na OH v roce 1996, byl světovou jedničkou. Mimořádně populární byl ale i díky svému osobnímu charismatu a schopnosti jednat s médii. Agassi byl velmi úspěšným reklamním nosičem. Dá se předpokládat, že Agassimu radili i reklamní a marketingoví odborníci a image- makeři. Tento tenista vždy působil poněkud provokativně, čímž přitahoval fanoušky dospívajícího věku obou pohlaví, ale zejména fanynky. Dá se říci, že byl nejen vysoce úspěšným tenistou, ale také sex-idolem. Na konci 80.let vyčníval z davu svými dlouhými vlasy, o deset let později, když začal pelichat, pro změnu holou hlavou a pirátskou náušnicí v uchu. Říkalo se o něm také, že se rád baví a paří a svět diskoték a nočních barů mu není neznámý. Míra jeho provokativnosti nepřekročila ale nikdy takovou míru, kdy by přestal být sympatický divákům středního věku.

V jeho kariéře však byly také neobyčejně hluboké propady. S výjimkou fenoménů jako byl Sampras nebo jako je zatím Federer se považuje v tenisu za normální, že je nějaký hráč jeden rok na jednom z předních míst na světě a druhý rok je ve druhé polovině první stovky. Vzlety a pády jsou v tenisu běžné. U Agassiho byly však častější a zejména hlubší než u jiných.Už to párkrát vypadalo dokonce, že Agassi už má kariéru špičkového tenisty za sebou, ale on vždy dokázal překvapit a vrátit se na vrchol, kde už ho nikdo nečekal. Poslední Grandslam vyhrál ve svých 34 letech, což je věk, kdy tenisté už jsou obvykle za vrcholem. Ne tak Agassi. Síla vůle a houževnatost ho vždy dostaly zase zpátky do hry. Až v 36 letech už se nedalo nic dělat a obdivovaný atlet podobný čertovi a s ďábelskou vůlí a houževnatostí seznal, že zpátky na vrchol už se nevrátí a pověsil tenisovou raketu, alespoň tu profesionální, na hřebík.

Jeho propady byly přičítány bouřlivému soukromému životu ( v jeho posteli se údajně vystřídalo tisíce fanynek), což mu ještě zvyšovalo popularitu.

Jeho opětovné zázračné vzestupy však, jak už nyní víme, nebyly umožněny pouze tvrdým tréninkem, znovunabytou ukázněností a vrozenou cílevědomostí a gigantickým úsilím, ale také něčím jiným.

Odborníci říkají, že jedním ze znaků dopujícího sportovce jsou propady  a vzestupy formy. Nevyrovnanost výkonů a výsledků. Z tohoto pohledu právě Agassi podezření vyvolávat mohl už za své aktivní kariéry. Z dopingového nálezu se mu, jak už víme, podařilo úspěšně vylhat.

To, že byl podle drbů a bulváru obdivovaný tenista pravidelným návštěvníkem nočních barů, je další poněkud podezřelá okolnost. V takovém prostředí je totiž k drogám neobyčejně blízko.

Jaké to může mít pro Agassiho následky? Tak je pravděpodobné, že prodejnost knihy to zvýší a bývalá světová jednička by mohla na svém přiznání k nepoctivosti zcela poctivě a výrazně vydělat. Když německý levicový spisovatel a nositel Nobelovy ceny Günter Grass přiznal, že v mládí byl členem SS, byl to  ještě mnohem větší šok než jaké může způsobit kterýkoli sportovec přiznáním k dopingu. Grass byl totiž ikonou zejména levicové části německé veřejnosti. Byl považován za jakousi morální autoritu, k níž mnozí vzhlíželi jako k biskupovi či ještě vyššímu knězi. Výsledkem tehdy byl vedle tvrdé kritiky, která se na jeho hlavu snesla kvůli pozdnímu přiznání, také prudký vzestup prodeje jeho nové knihy a Grass si díky svému přiznání výrazně finančně polepšil.

Jenže pro Agassiho může být situace vážnější. Postup sportovních orgánů, ale také tisku a dokonce civilních soudů je vůči dopujícím sportovcům často nezměrně krutý. Marion Jonesová, kdysi obdivovaná běžkyně, by o tom mohla vyprávět. Byla odsouzena dokonce do vězení vedle toho, že musela vracet své medaile a prize money. Známý je také tragický osud Bena Johnsona, fenomenálního atleta, který se v Soulu roku 1988 změnil z jednoho z nejobdivovanějších sportovců planety během pár hodin v jednoho z nejopovrhovanějších mužů celého světa.

Hrozí Agassimu, že bude muste vracet trofeje a vyhrané peníze? Nelze to vyloučit. Agassi však zatím vždy projevoval mimořádnou schopnost vydělat peníze a cit pro to, co je ještě únosné. Dokázal najít hranici, kdy excentrické chování vynáší ještě obdiv a sympatie a ještě nevyvolává odpor. Ta hranice je totiž velmi jemná a ne každý ji najde. Do jisté míry totiž výstřednost a negativní zprávy o dané osobě zvyšují popularitu i přísun peněz, ale v nějakém okamžiku je zlom, kdy to naopak může s popularitou i příjmy jít prudce dolů. Agassi na tohle byl expert. Nyní se zdá, že by mu to opět mělo vyjít. V autobiografii podle ukázek přiznal užití pervitinu v roce 1997, kdy se mu nedařilo a omlouvá to skutečností, že byl ze svých špatných výsledků zoufalý. Na vrchol se však vrátil zhruba o rok později. Tam zřejmě žádné užívání drog přiznávat nebude. Zdá se tedy, že Agassi může patřit k těm, kdo na přiznaném dopingu budou profitovat.

Je tu navíc i otázka širší čistoty tenisu a sportu obecně. Někteří odborníci jako např. sportovní lékař Jan Hnízdil tvrdí, že dopují v podstatě všichni sportovci.  Buď berou látky, které jsou zakázané nebo látky, které zakázány budou později. Jistý závodní lyžař na otázku jednoho reportéra, zda lze bez dopingu vyhrát odpověděl: „Jsem optimista. Neříkám, že vítězit, ale vyhrát ano.“