Kapela Charlie straight o svém CD: „Teď jsme se soustředili na detaily“

Kapela Charlie Straight před časem vydala nové, své již druhé, album. Jen co se dostalo na veřejnost, ujali se slova kritikové. Nám se v hlavě nevyrojila kritika, ale pár otázek. Kluky z kapely jsme tedy kontaktovali, aby nám je zodpověděli. Sešli jsme se v jedné kavárně v pražském Palladiu a výsledkem je tento rozhovor:

Užívali jste si nahrávání vašeho posledního alba „Someone with a slow heartbeat“ nebo to byla úmorná dřina?

Albert Černý (AC): My jsme to nahrávali s Guyem Fixsenem v takovém hezkém studiu. Měli jsme na to dostatek času, protože Guy si to umí pěkně naplánovat a ví kolik času je třeba na kterou písničku.

Proč jsou nové písničky smutné?

AC: To je přirozený vývoj. S tím se nedá nic dělat, neumím si poručit, abych byl šťastnější. Písničky píšu sám, ale vždycky je přinesu do zkušebny, kde je aranžujeme a předěláváme společně.

Johnne, jaký máš výsledný pocit z toho alba?

Johnny Cienciala (JC): Já jsem chtěl abychom vytvořili album, za kterým si budu moct stát, a to ať už ho dám poslechnout někomu v České republice, na Slovensku, v Maďarsku a nebo někomu v Anglii. Z mé strany ten pocit z toho určitě mám konečný výsledek je podle mě dobrý. Je pro nás reprezentativní a já si za tím stojím.

Když se podíváme na to CD fyzicky – jak vznikla grafika obalu?

AC: Grafiku obalu CD „Someone with a slow heartbeat“ dělalo berlínské studio z časopisu JPeople. Ten samotný obrázek na obalu dělala naše kamarádka Paolina. Ona udělala takovou mazanici temperami a já jsem potom napsal rukou ten nápis „Someone with a slow heartbeat“.

Reakce kritiků na nové album byly rozporuplné. Někde vás hodnotili velice kladně a jinde převládala kritika, že už hudba kapaly není tak originální a propracovaná, jako byla na vašem debutu. Čím to je?

AC: Já si myslím, že je lepší když člověk vytvoří něco, co se někomu líbí nebo nelíbí než když vytvoří něco co všechny nechává chladnými. Já si třeba myslím, že druhá deska je ve srovnání s tou první docela originální.

Co se týče tvorby. Nemáte pocit, že jste na těch nových písničkách pracovali méně než na předchozím albu. Že jste to řekněme tak nějak „odflákli“?

JC: (smích) To určitě ne. Spíš bych řekl, že jsme naopak na tom dělali více a že jsme se soustředili na detaily. To je zásluha Guye, který si na všechno potrpí. Například řešíme třeba hodinu v kuse, co jeden takt hraje činel. Diskutujeme co tam bude a jestli tam cinkne třikrát nebo jen dvakrát. Takže určitě jsme to neodflákli.

Moderátor českého rozhlasu rádia Wave, Jiří Špičák, uvedl, že je vaše kapela neoriginální a má talent ke kopírování. Kde bereš při skládání inspiraci? Připouštíš, že některé vaše písničky mohou znít zkopírovaně?

AC: Já se netajím tím, že posloucháme spoustu kapel a že se nám líbí jejich zvuk a písničky. Když nás někdo přirovná k nějaké jiné konkrétní kapele, tak to neberu jako urážku, ale spíš jako kompliment. Musím říct, že jsme nechtěli u konkrétních písniček cílevědomě kopírovat jiné.

Na Facebooku má vaše kapela 35 tisíc fanoušků. Jak se teď žije s profláknutým obličejem?

AC: Naši fanoušci jsou úplně super, protože třeba i týden po vydání desky si už s námi na Flédě zpívali nové texty. Ale určitě to není tak, že jdeme po ulici v Praze nebo Ostravě a lidi nás poznávají.

Některé písničky jsou skutečně velmi chytlavé, pověz koho napadlo to úžasné flétnové aranžmá titulní písně alba?

JC: No, tak já bych to uvedl na pravou míru. Ono to vlastně není flétna. Nebo možná to je zvuk, který má připomínat flétnu, ale je to zahrané na klávesy, vymyslel to Michal. Vedli jsme kolem toho sáhodlouhé diskuse, jestli to tam vůbec bude a jak dlouho to tam bude. Nakonec to tam je a já jsem hrozně rád. Hrozně moc lidí říká, že to je něco, co si člověk na té písničce zapamatuje. Takže jsem rád, že jsem to s Michalem v takové podobě prosadil.

Plánujete do budoucna svou hudbu nadále někam posunovat nebo jste se dostali do zajetých kolejí?

AC: My pořád s kapelou doufáme v to, že se nám podaří hrát víc v zahraničí a vyjet z těch zajetých kolejí. Ne ze zajetých kolejí naší hudby, ale ze zajetých kolejí české kapely, která je převážně omezená tím, že hraje hlavně v Čechách a na Slovensku.

V čem se liší aranžmá písniček na koncertu a na CD?

AC: Skoro se neliší. My se snažíme to zahrát tak, aby to znělo jako z CD, ale tak aby to mělo i určitý koncertní drive. Máme takové pravidlo, že ty písničky, které hrajeme živě, jsou trošku rychlejší.

(přepsal Jan Pulpán)