Recenze: El Laberinto del Fauno

Žánr fantasy a všeobecně příběhy o neskutečně skutečných idealistických světech opravdu nemusím, ale tento příběh je tak trochu jiný…

… Kdysi existovalo podzemní království, či stále existuje, žila princezna se svými královskými rodiči. Jedhoho dne se však dívka ztratila a vyběhla na povrch. Světlo ji natolik oslepilo, že ztratila paměť a nevěděla kdo je a odkud pochází. V neznámém světě brzy našla smrt. Od té doby její otec, král, stále čeká, že se někde objeví její čistá duše…

Příběh začíná kdysi v historii a navazuje do nedávné minulosti, do občanskou válkou zmítaného Španělska. Film je důkazem, že i v tak hrůzných dobách se dá najít něco pěkného, něco, o čem se dá vyprávět a na chvilku zapomenout na hrůzy, které se kolem dějí.

Výprava, kostýmy, líčení, děj – to vše si mě naprosto získalo. Snímek je velice přesvědčivý a rozhodně i přes přítomnost mnoha pohádkových postav se nejedná o „dětskou“ záležitost. Respektive může být i pro děti, ale dospělí si z něho rozhodně něco odnesou.

Jedná se totiž o příběh, který si můžeme vyložit vícero způsoby. A každý si v něm nejspíše najde tu svoji malou variantu. Někdo v něm může vidět vyloženě boj dívky Otélie se zlými představami, ale současně jde i o popis historický, kde je Otelin otec ztvárněním všech hrůzných postav dob minulých, bojující proti obyčejným věcem, vesničanům.

Tradiční ztvárnění dobra a zla se zde může promítnout z více úhlů a pokaždé můžete najít nové a nové skutečnosti a nový výklad. Přes mírně sexistický vývin dospívajícího děvčete, až po boj diktatury s rolnictvem (zvláštní kombinace, když se nad tím zamyslím…).

Inu film vám rozhodně doporučuji, protože jak jsem uvedl výše, nemám příliš rád žánr fantasy (do kterého by se dílo dalo rozhodně zařadit, i když ne pouze do této kategorie…), snad pro přílišnou zprofanovanost J. R. R. Tolkiena a jeho příběhů. S tímto však (naštěstí) nemáme co dočinění a můžete se tak nechat pohltit zcela absurdním, přitom však dobrodružným a svým způsobem krásným dějem.

-rkl-