Román o jednom masakru – výbušné italské drama

V letech 1968 – 1969 byla Itálie ochromena masovými demonstracemi a stávkami. Vzniklo ohromné množství extremistických skupin, jak pravicových tak levicových, které svými někdy až teroristickými akcemi vybízely ke změně systému.

Předlohou pro tento snímek se stal výbuch bomby v bance plné lidí a vyšetřování tohoto složitého případu. Příběh je rozdělen do několika kapitol, jako opravdový román a vypráví o době a atmosféře v tehdejší italské společnosti. Největší a nejkrvavější protest proti vládě proběhl 12.prosince 1969 v milánské Zemědělské bance, kde výbuch zabil 17 klientů a dalších 88 vážně zranil. Pro Itálii se tento akt a vyhrocená situace po něm, stal přechodem mezi starou křestanskou Itálií a její moderní podobou.

Vše začíná o nějakou dobu dříve. Na scénu jsou přivedeny jednotlivé postavy extremistických skupin. Poznáte v jaké situaci Itálie byla a co tehdejší vládní činitelé řešili.

Název Román o jednom masakru naznačuje, že by mohlo jít o velkou krvavou lázeň. Naopak, vůbec tomu tak není. Samotný masakr symbolizují přikrytí mrtví a pár krvavých fleků na podlaze. Červenou barvou se rozhodně šetřilo, protože tvůrcům šlo hlavně o zachycení složitého vyšetřování.

Hlavním hrdinou filmu je vyšetřující komisař Calabresi, který o spoustě situací neví na rozdíl od diváka.  Dvě hodiny snímku jsou dobře využity, pořád se něco děje. Podle mě, by ale pro diváky bylo daleko lehčeji pochopitelné, kdyby byla událost natočena pouze z pohledu komisaře, to co on sám může vědět.

Zajímavostí je, že přestože snímek je neuvěřitelně dramatický a celou dobu jste zavaleni přílivem informací, je vše natočeno podle tehdejších podkladů. Tvůrci dokonce uvedli, že museli spoustu fakt vynechat. Jak by asi Román o jednom masakru vypadal se všemi dostupnými informacemi? A jak by byl dlouhý?

Příběh samotný je skvostný, bohužel mu zásadně škodí nepřehlednost postav. Po dvou hodinách sledování vyšetřování a rozhovorů, skutečně netušíte, zda tento extremista je anarchista nebo fašista. Nebo jakou funkci tento vládní činitel zastává. Ale to jsou informace, které by se vám v závěrečném „rozuzlení“ hodily.

Na karlovarský festival přijel snímek uvést jeden ze scénáristů, známý Sandro Petraglia. Uvedl, že scénář připravovali 3 roky. „Při přípravě jsme diskutovali se soudci a policisty, kteří tento případ roky vyšetřovali. Přečetli jsme mnoho knih na toto téma. Bohužel dialogy jsme museli napsat sami, tak jak by podle našich analýz měly být.“

Od této události uběhlo přibližně 40 let. To znamená, že nejméně děti obětí jsou pravděpodobně  stále naživu. A protože případ nebyl nikdy pořádně vyřešen, je to pro Itálii stále horké téma. I dnes stále vychází o této tragédii nové knihy a italové obecně na tuhle událost nezapomínají.  Škoda, že do něčeho podobného se čeští filmaři bojí pustit. Jaký případ by asi zvolili?