Recenze: Výheň – vítejte ve slunečním pekle

Proroctví o konci světa se různí. Bude to asteroid, konec mayského kalendáře nebo si uškodíme sami? Podle snímku Výheň nejspíš nastane silné globální oteplení. A hodně brzo, už v roce 2016. Čeká nás rozpad civilizace, každý se bude starat jen sám o sebe a smyslem života se stane hledání vody a benzínu.

Režisér Tim Fehlbaum chtěl natočit klasický postapokalyptický snímek, který je v dnešní době typický hlavně pro americký film. I přes nejistý úspěch na německém trhu se mu podařilo přesvědčit producenta, aby mohl zfilmovat příběh dvou sester na cestě za hledáním vody.

Jako v každém správném „postapu“ se ale ocitnou v zajetí bývalých farmářů, kteří dvě mladé ženy považují za ideální manželky. Navíc si už dlouhou dobu nevaří klasický hovězí guláš, protože dobytek dávno pomřel. Jejich eintopf má velmi lidský základ. Útěk od nelidských věznitelů je tedy jedinou možností.

Ve filmu je všudypřítomné horko skutečně hmatatelné. Postavy se většinou pohybují v zatemněném autě nebo v domech. Pokud vyjdou na světlo, ocitnou se v oslnivě spalujícím prostředí, kde nikdo dlouho nevydrží. Režisér zdůraznil, že „Hell“ je možné chápat jako výheň či peklo ale také jako světlo. A to ve filmu hraje velkou roli, kontrast světla a stínů je zde velmi podařený.

Výheň se očividně inspirovala v takových filmech jako je Šílený Max, 28 dní poté a dalších. Režisér ale po projekci neprozradil, jestli měl nějaký konkrétní předobraz. Znalci počítačových her si ve filmu najdou odkazy na Fallout.

Ani tato filmová vyhlídka na budoucnost není moc přívětivá. Naštěstí si můžeme říkat, že čtyři roky je příliš krátká doba na tak radikální změnu klimatu. Ale kdo ví, co si na nás v budoucnu brousí zuby?