Neměj strach – milující otec, který zneužíval svou dceru

Silvia má poklidné dětství. Usměvavá holčička se každý den vídá se svou nejlepší kamarádkou Maite. Jak ve škole, tak i ve volném čase. Společně se Silviiným otcem, který slečny pravidelně po škole vyzvedává, si užívají pěkné chvíle plné legrace a zábavy. Vše je tak nějak normální, dokud v otci Silvie nepřeroste jeho láska k dceři do větší míry, než je zdrávo. A tak ode dne, kdy otec Ignacio zneužije svou šestiletou dceru, začíná v Silvii růst pocit bezbranosti a smutku.

O svém, nebo spíše o otcově problému, nemůže mluvit s nikým. Oporu nenachází ani u své matky, která jí nic nevěří, či nechce věřit. Rodiče se o pár let později rozvádí a i přes přání Silvie, odejít s matkou, musí zůstat u otce. O to horší jsou pak chvíle, kdy se s ním ocitá sama. Proto se Silvia snaží trávit většinu času venku. Co může být pro dceru horší, než zneužití od tak blízkého člověka? Ve svých pětadvaceti let se rozhodne osamostatnit a svého otce opustit. Začíná žít se svým přítelem, dlouhodobým kamarádem, a svou kamarádkou Maite, která jí zůstává věrná celou dobu.

Pokud jde o jakékoliv zneužívání, už to zanechává hluboké stopy a jizvy na duši. Když se jedná o kombinaci sexuálního zneužití rodiným příslušníkem u nezletilých, je to mnohonásobně horší! Může se to odehrávat před vašima očima, přitom si toho nikdy nevšimnete. Oběť se uzavře do sebe a možná se pak v dospělosti chová úplně stejně. Je to velmi narušený citový a emoční stav. Konkrétní situace zneuživání se ve filmu odehrávají vždy za dveřmi, je to na fantazii diváka. Jedno je jasné, vždy si představíme tu nejhorší variantu.

Režisér Montxo Armendáriz.

Španělský soutěžní snímek režiséra Montxa Armendáriza se zabývá velice choulostivým tématem. „Je to smyšlený příběh, založený na skutečných osudech. Film je výsledek jeden a půl roční práce. Měl jsem tu možnost, setkávat se se skutečnými oběťmi. Vyprávěli mi své příběhy. Měl jsem přístup i k veškeré dokumentaci a chodil jsem s nimi na terapie,“ vysvětlil Armendáriza vznik filmu.

Hlavní roli si zahrál, ve Španělsku velice populární herec, Lluís Homar. Nedalo se tedy nezeptat na to, zda neměl obavy po roli v tomto filmu, že se divákům znechutí. „Není to jednoduchá postava. Když mi režisér řekl o nabídce, nemusel jsem jí ani zvažovat. Už to, že mi to nabídl právě on, mě zbavilo všech pochybností. Téma, které je tabu snad všude, je opravdu hrozné. Počítal jsem s tím, že si nezískám sympatie publika, ale dává mi to smysl mé práce,“ odpověděl Homar.

Ve filmu se o hlavní roli Silvie postupně podělí čtyři mladé herečky. U těch třech nejmladších byly po celou dobu natáčení i rodiče. A herec Lluís Homar se k nim snažil být hodný a příjemný. Jistá zajímavost je zcela jistě fakt, že holčičky ani netuší v jakém že to filmu vlastně hráli. „Nečetli scénář, neznali ani příběh. Vše jsem konzultoval pouze s rodiči, kteří usoudili, že pravý záměr filmu jim prozradí až budou o něco starší,“ vysvětlil režisér Armendáriza. „Mladé dívky tedy film ani neviděly. Jako odměnu od produkce dostaly DVD, kde je příběh jinak nastřihaný, bez scén, kde jsou zneužívány,“ dodává.

Čtvrtá herečka, v roli už starší Silvie, Michelle Jenner, pochází z umělecké rodiny a je ve Španělsku taktéž velmi známá a populární televizní herečka. Film Neměj strach byl její první velkofilm. Stejně jako Michelle prošlo konkurzem 2000 uchazeček, z nichž byly vybrané právě čtyři zmíněné.

Delegace k filmu Neměj strach.

Ve Španělsku měl snímek premiéru 29. dubna a tvůrci se doposud setkali s převážně pozitivními ohlasy. Velký zájem dokazuje především to, že zneužívání je opravdu velké téma a konkretně ve Španělsku o něm nemluví skoro nikdo. Ve srovnání s ostatními filmy, není Neměj strach vůbec jednoduchý. Byl schválen i Ministerstvem školství, jako doporučený od 16ti let. Pro mladší diváky však zakázaný není.

V nejbližší době by se měl objevit i ve školách, nebo třeba na terapiích. Poselství filmu je podat obětem pomocnou ruku. Název by se tak mohl jmenovat spíše Nezavírej oči.