Jidáš Iškariotský, zrádce

Nebuďme  předpojatí, nic není jen černé a bílé. Jihočeské divadlo přestavuje zrádce  Jidáše v nezvyklém světle.

14. prosince uvedlo  Jihočeské divadlo v Malém divadle hru Šaoucha Ibrahima (Abeceda, No comment!) další z jeho loutkových  divadel pro dospělé Jidáš Iškariotský, zrádce.

Kristovi učedníci Jidáše mezi sebe nechtěli přijmout, protože byl prolhaný, ošklivý a jeho obličej připomínal chobotnici. Neměli ho rádi a dávali mu to najevo. Jidáš strašně toužil po jejich přízni a hlavně po přízni Učitele, kterého opravdu obdivoval a vážil si ho. Jidáš nebyl dobrý člověk, byl zlý a kousavý, neměl nikoho rád, miloval pouze Krista, kterému se snažil prospět a dokonce ho díky svým lžím jednou zachránil. Nakonec si učedníci na Jidášovu přítomnost zvykli, i když ho neměli nijak v lásce, respektovali ho jako jednoho z nich.
Jidáš s Kristem nikdy přímo nemluvil, sice občas seděl poblíž něj a Kristus se smál jeho smyšleným historkám, ale Jidáš svého Pána obdivoval z dálky a nepatřil mezi jeho oblíbence. Přitom až bolestně doufal, že ho jednou bude Kristus milovat jako jeho druhy. Už to nemohl unést, proto svého Učitele zradil a poté se oběsil.

Jidáš je zde vyobrazen jako tragická trpící postava, která je sice velice nízká, ale má také lidské city a touhy. Je osamělý, nikdo ho nemá rád, proto se nelze divit, že je plný zášti a nenávisti k těm, kteří jím opovrhují. Vidíme ho v situacích, kdy opravdu trpí. Na druhé straně se každou chvíli projevuje jeho ještěří povaha. Divák proto neví, zda jím má pohrdat, nebo ho litovat.

Zajímavé je, že se v celém představení, které režíruje Jevgenij Ibragimov, hlavní režisér loutkohry Jihočeského divadla, objeví Kristus pouze jednou jako nemluvící postava stojící zády k Jidášovi. Tato hra se totiž věnuje pouze zrádci. Bohužel inscenace postrádá děj, nedovídáme se ani příběh hlavní postavy ani ostatních Kristových učedníků natož nám neopráší ani Kristův příběh. Všechny postavy vyjadřují pouze své myšlenky, obavy, názory a naděje, neustále filozofují. Ačkoliv inscenace trvá pouze hodinu, zdá se brzy nekonečná.

V tomto představní není ale primární příběh, nýbrž provedení. Je obdivuhodné, jakým způsobem „vodiči“ ovládají loutky. Postavičky se zpomaleně pohybují na malém osvětleném prostoru v jinak setmělé scéně a vypadají při tom jako živé. Díky tmě všude kolem není vidět, jak a kým jsou ovládány. Oproti již zmíněnému No comment!, scénické koláži, se zde provedení může zdát méně náročné a propracované.

Toto přestavení je určeno pro cílovou skupinu, která má ráda filozofické úvahy a hluboká zamyšlení
nad nimi. Pokud k ní také patříte, opatřete si vstupenky na nevšední zpracování Jidáše Iškariotského.