Doneslo se někdy k vašim uším něco o nějakém Brontosauru? Nejen, že je to jakési hnutí, ale co také dělá? Je to už nějaká doba, co jsem si všimla jednoho letáčku přilíplého vedle okénka, kde se kupují jízdenky na vlakovém nádraží. Zaujalo mě to. Mladí lidé trávící volný čas tím, že jdou do přírody a tam pracují, ne pro finanční odměnu, prostě pro to, že jim to dělá radost. A taky hrají hry. Ačkoli už velmi často dosáhli věku dospělosti, hrají si jak malá děcka. Můj mozek situaci trochu nepobíral. Je opravdu možné, že existuje víc lidí než jen pár výstředních exotů, kteří jsou schopni zúčastnit se takových akcí? S kamarády v mém okolí jsme si užívali víkend, co víkend v hospodě a taky nám bylo dobře… no, i když něco mi tam už delší dobu chybělo. Možná mi překážel stereotyp, který byl nutně zapotřebí pro to, abychom se dokázali odvázat, začít se bavit a rozjet to naplno.

A tak jsem si jednoho dne vyrazila na tábor s Hnutím Brontosaurus s očekáváním, že mě teda naučí, jak se chovat v přírodě, něco si odpracuji, zahraji fajn ekologickou hru, nabaštím se a alou na kutě. No a ono ne.

Tak jako všechny akce byla i čtyřdenní oslava třicátých pátých narozenin Brontosaura (od vzniku hnutí) nabitá akčním programem, hrami i zajímavou prací. Od pátku 25.9. do pracovně volného pondělí 28. září se v archeoskanzenu Modré u Velehradu, ležícího nedaleko Starého Města u Uherského Hradiště, sjeli lidé z celé republiky, aby si vychutnali typicky žúžo atmosféru brontosauřích akcí. Když má člověk doma pracovat, kolikrát je mu ouvej, všechno bolí, radši se někam svalit a odpočívat. Ale když se na to sejde přes čtyři sta lidí, kteří si jsou ještě schopni do práce pobrukovat či si jen tak mimoděk zatančit, situace nabírá zcela jinčí obrátky. A tak se šlapal jíl se slámou, jimž se vymazávaly díry ve stěnách roubených staveb, opravovala se studánka, nosilo se dřevo, odkorňovaly se klády, zpevňoval se břeh rybníka… no prostě, co bylo potřeba, do toho se účastníci pustili a zdárně práci vykonali.

Pocit, že jste mezi tou bandou neznámých tváří docela osamoceni ve vás neměl možnost moc dlouho setrvat. K tomu byly připraveny nenásilné hry jako třeba stavění lidské pyramidy v šestičlenné skupince v co nejkratším čase nebo vezmi partnera do náručí a zazní-li povel znamenající změnu polohy partnera, bez dotknutí země si ho třeba z náručí přehoď na záda, pokud zazní jiný povel, jdi k jinému páru a partnery, držící se jako přisátá klíšťata, si navzájem s dotyčným stojícím vyměň, znovu bez dotknutí země. Prostě samé hurá akce, žádní vítězové ani poražení.

Pro soutěživé typy zde byla možnost rozsvítit záře své osobnosti v plných třech minutách na podiu před zraky ostatních účastníků, a to v soutěži Brontotalent. Dále se dalo zúčastnit ve větší skupině Archeolympiády v tradičně netradičních disciplínách anebo v noci vyrazit na bojovku, která rozhodně nebyla jen tak nějaký šolich.
Množství dílniček všeho druhu od dělání ozdob ze slámy, přes výrobu lžiček, malování po těle, dramatické hrátky, přednášky, promítání, až třeba k alikvotním zpěvům, bylo otevřeno v sobotu, neděli a každý si zde přišel na své.
A došlo i na dort. Svíčky postupně chodili zapalovat zástupci všech věkových kategorií, a to od zasloužilých brontosauřích kmetů až po novorozence. Rozdaly se prskavky a jiskřičky nelétaly jen ze zapálených klacíků, ale zejména z radostných očí. Všichni si mohli vychutnat medovníkový dortík, který byl absolutně bezkonkurenční.
Tak tohle vše na nás organizátoři vytasili a my, v útulnu slunečních paprsků z pokojeplné oblohy, svou žízeň po svobodném myšlení i žití, uhasili.