Když studujete na vysoké škole, existuje několik možností, jak sledovat aktuální dění. Většina studentů kontroluje novinky přes internet, skvělý vynález moderní doby, někteří obhlížejí všudy přítomné nástěnky, tabule a plakáty s vykřičníky. Jsou ale i tací, kteří se spoléhají na přísun informací z ´´interpretačních zdrojů´´, jednoduše řečeno: „Pepa říkal, že…“

Já sama bych se zařadila do kategorie ´´nástěnkářů´´, čili těch, kteří obsahy nástěnek hltají očima. Po těch třech letech jsem totiž zjistila, že papír, tužka a špendlíky, jsou nejrychlejší forma sdělení aktualit. Milovníci školních internetových stránek tedy mají smůlu.

Možná se Vám to už taky stalo: „Učitel onemocněl, přednáška se nekoná.“ Podobné vzkazy si  nejraději přečtu brzo ráno potom, co jsem se se vším sebezapřením uráčila vstát, chytit vlak a s napůl zavřenýma očima se doploužila do školy před danou učebnu. A když ještě ke všemu prší či sněží, nemá to chybu.

Nepřítomnost přednášejícího je ovšem jen jedna ze ´´svízelných psaníček´´, jež se na nástěnkách objevují. Často se totiž stává, že zde narazíte na oznámení ´´šibeničních termínů´´ odevzdání všelijakých prací či podobných úkolů. Popřípadě se objeví tabulka, kde se musíte zapsat, jinak přijdete o možnost získat zápočet. V neposlední řadě na nich visí letáky všech možných zajímavých i poměrně nezajímavých besed, výstav a podobných událostí. Občas se mi ale stane, že zahlédnu zprávu, která mě natolik zaujme, že nad ní musím dost popřemýšlet, abych ji pak s klidným svědomím mohla vyhnat z hlavy.

Jednu takovou jsem si nedávno přečetla. Týkala se návrhu na zavedení školného za prezenční studium na českých univerzitách. Agentura SC&C provedla výzkum, z něhož vyplynulo, že 70 % zaměstnanců vysokých škol, by bylo pro některou z forem zpoplatnění studia. Pro toto tvrzení mají i řádné odůvodnění. Zavedení školného by totiž znamenalo větší množství peněz pro jednotlivé fakulty a rovněž studenty, kteří jsou vděční za to, že můžou studovat. Tím pádem by se více snažili a dosahovali lepších výsledků.

Alespoň tak si to představují učitelé. Zástupci politických stran si tím úplně jistí nejsou. Shodují se na tom, že by se mělo postupovat pomalu a co nejméně násilnou formou. Tak uvidíme, jak se jim to podaří.

Protože školné platí studenti, sluší se zeptat na jejich názor. Provedla jsem tedy svůj vlastní výzkum, abych zjistila, jak to vidí oni, co by změnili, popřípadě, jak by celou situaci vyřešili ke spokojenosti všech (to je samozřejmě nemožné).

Zpočátku to vypadalo, že nikdo nemá problém s tím, aby si platil vzdělání. Až mě to překvapilo. Chrlili myšlenky typu:

„Studentům by měly pomáhat půjčky, které můžou zaplatit až po ukončení studia a nástupu do zaměstnání.“

„Výborní studenti by měli být ohodnoceni tím, že budou osvobozeni od placení. Zvýší se tak úroveň studentů a škola nebude tratit.“

„Čím snaživější studenti, tím lepší výsledky a lépe kvalifikovaní absolventi, protože ať chceme nebo ne, míra vzdělání závisí pouze na každém z nás.“

Takové a jim podobné myšlenky jen dokazují, že se my studenti snažíme pochopit situaci a potřeby učitelů, ale zároveň chceme kousek blaha i pro sebe, na což poukazují následující komentáře:

„Zavedení školného bere možnost vyššího vzdělání studentům ze znevýhodněných rodin.“

„Mám pocit, že tímto způsobem dosáhnou titulu pouze děti bohatých rodičů, kteří nejsou vždy nejlepšími studenty.“

„Poplatky znamenají jenom další omezení a silně pochybuji, že nám studentům to přinese nějaké výhody nebo nové možnosti na Univerzitách.“

Nakonec se sešlo více záporných než kladných názorů, což jsem naopak čekala. Je sice pravda, že dva z mých respondentů byli částečně pro i proti a nezvládla jsem oslovit každého studenta na naší škole, přesto si myslím, že se mi podařilo vyvolat zajímavou diskusi na jedno z možných témat blízké budoucnosti.