Stát má sice dlouhodobě zájem na tom, aby se dosahovalo co nejvyššího vzdělání, na druhé straně se ale v současnosti snaží dostat mladé lidi na učební obory. Doba, kdy šikovný řemeslník bude jen zapomenutou frází, už pomalu nastává a příslušné státní instituce teprve hledají možná řešení, jak tuhle „tovaryšskou krizi“ vyřešit. Zatím nejsem moc přesvědčen o tom, že motivace jako třeba stipendium a kapesné od soukromých firem, kterým se učeň uváže budoucím pracovním poměrem, na učilištích příliš něco změní. Přeci jenom je společensky prestižnější být právník nebo ekonom, než kominík či zedník.

Dostat se na vybranou vysokou školu taky není příliš jednoduché, i když máte dostatečný talent a předpoklady. Často jeden test, jedna zkouška rozhodne o celém budoucím životě. Na veřejných vysokých školách je doslova nával mladých lidí prahnoucích po studiu. Nepřijatí a ne úplně chudí studenti se pak rozhodnou pro soukromé školy, na které je pohlíženo trochu skrz prsty. Ať už ze strany studentů, tak i budoucích zaměstnavatelů. Jsem ale rád, že se začínají objevovat první vlaštovky, tedy soukromé školy, kterým nejde jen o byznys (vytahat ze studentů peníze a prodat jim titul), ale že opravdu chtějí „vychovat“ odborníky v oborech, po kterých je a bude na pracovním trhu viditelná poptávka.

V neposlední řadě mě trochu mrzí nedůvěra v mladé lidi obecně. I člověk sršící geniálními nápady, všemi možnými vystudovanými školami a zároveň mladistvým elánem a zápalem do práce je pro zaměstnavatele nepoužitelný. Čerstvý absolvent? Bohužel, neberem! Praxe je praxe. Firmy radši dají přednost usedlým lidem, kteří jim nenaruší pracovní morálku a nenakazí je svými nekonvenčními nápady. Budiž útěchou, že už některé z firem razí opačný přístup a že spolupráce například s vysokými školami jim i studentům přináší ovoce.

Znám lidi, kteří se chtějí stát programátorem, fotografem, učitelkou v mateřské školce, psycholožkou, hodinářem a nebo třeba obchodníkem s akciemi. Jak moc se jejich sny vyplní a jak moc se ve svém oboru uplatní, ukáže jedině čas. Ale je to zkrátka jejich sen, který jim nikdo nevezme, stát nezdaní, žádný zloděj neukradne a okolí ani násilím z hlavy nedostane. A i toho by si měl člověk vážit.