- Rubrika

Vycházející luna nad velkou zemí, díl 11

6.11.2007

Lidé zde žijí v jeskyních kde jsou celé domy a dvorce, které se táhnou i padesát metrů hluboko. Místnosti jsou vybílené, pevné a v zimě teplé. Místnosti mají i okna. Kuchyně je buď venku, nebo hned u vchodu, aby mohl snadno unikat kouř. Nechybí tu ani televize s velkou obrazovkou. Obyvatelé se živí z cestovního ruchu a nabízejí všemožné suvenýry.

Cesta do města vede kolem polí a sadů. Prodávají se tu velká granátová jablka, křehké a šťavnaté hrušky a zrající kurkumy. Rolníci očesávají jablka a každé balí jednotlivě do papíru, aby se nepotloukla při dopravě.

ŠANGHAJ je vstupní branou do vnitřní Číny z Východočínského moře. Leží v široké deltě Dlouhé řeky, přesněji řečeno, právě tady se do řeky Jang-c‘-ťiang vlévá poslední mohutný přítok Chuang-pchu, který městem protéká. Díky tomuto přítoku mohou do přístavu téměř v samém centru města vjíždět i zaoceánské lodi.

Dnes má Šanghaj třináct milionů obyvatel a pyšní se samostatným statutem zvláštní ekonomické zóny. Šanghaj je ukázkou dynamického rozvoje ekonomiky i architektury a vzhledem ke své tradici hraje i nyní roli kosmopolitního města.
Šanghaj je město v plném rozkvětu a znalci jeho moderní tvář srovnávají s New Yorkem či Tokiem. Na nábřeží řeky Chuang-pchu, kterému se říká Bund, je nejslavnější promenáda. Nábřeží vystavěli Angličané v polovině devatenáctého století na bahnitých naplaveninách.. Obrovská vodní plocha s přístavem mohutných lodí a na druhém břehu vyrůstá celé nové město.

Mrakodrapy jsou vysoké dvě stě i více metrů. Některé s oválným tvarem, jiné s různě tvarovanými a střídajícími se plochami či připomínající tužku.

Široká a rušná třída Nan-ťing Lu je plná obchodů. Z nábřeží Bundu se dá jít do staré Šanghaje. Za lanovým mostem a za rohem čajovny je dvouhektarová zahrada Jü-jüan. Byla založena v polovině šestnáctého století a říká se jí Zahrada příjemného odpočinku. Jsou tu vzácné květy, ošetřené keře, zlaté rybky, skalní reliéfy… harmonie vyrovnanosti.

V Šanghaji a jeho okolí je velké množství buddhistických klášterů a chrámů. Mezi nimi, uprostřed města, je chrám jadeitového Buddhy Sakjamuniho. Dvoumetrová socha, vytesaná z jadeitu, zdobená perlami a vzácnými drahokamy. Sochy v předsálí buddhistických svatyní se tváří sveřepě. Jsou to strážci, co odhánějí zlé duchy.

V Šanghaji uchovávají s pietou i dům, kde se svou ženou Sung Čching-ling žil lékař a první prezident Číny. Doktor Sunjatsen. Bydlel tu až do roku 1924. Mladší sestra paní Sunjatsenové. Mej-ling, si vzala Čankajška.

V městském muzeu je mnohé z čínské historie. Jsou zde modely historických území za jednotlivých dynastií, bronzové sošky, mince, kresby a porcelán. Zmapován tu je i celý Velký pochod.

Z Šanghaje se dá jet vlakem asi sto sedmdesát kilometrů do Chang-čou. Dvoupatrový expres jede kolem vodních kanálů, políček s rýží a kukuřicí. Jsou zde i keříčky vinné révy. Město má tři miliony obyvatel. Končí zde Velký průplav z pátého století před našim letopočtem, který měří 1 794 kilometrů a vede z Pekongu. Ve městě mělo svůj dvůr celkem čtrnáct císařů.

I Marco Polo o Chang-čou psal jako o krásném a bohatém městě, jednom z deseti nejslavnějších v celé Číně. Rozkládá se na východní straně velkého západního jezera, které má plochu skoro šesti čtverečních kilometrů. Jezero je ze tří stran roubeno kopci a horami, které jsou porostlé čerstvou zelení. Kolem jezera se dá jít i patnáct kilometrů. Je možné ale také použít jednu ze dvou pěšin. Pěšina Su-ti je z jedenáctého století, kdy básník Su Š‘, tehdejší prefekt, nechal vyzvednout z jezera bláto. Bylo vysušeno a položeno ke stromům. A tak vznikla skoro tři kilometry dlouhá procházka od severu k jihu. Druhá pěšina, Paj-ti, která je pojmenována podle slavného básníka dynastie Tchang, vede napříč, přes Prolomený most, kde se podle legendy setkala krásná dívka s moudrým učencem Sü Sienem a zamilovala se do něho.

Nebyla to však obyčejná dívka, ale Bílý had, který se v dívku převtělil. Učenec její lásku opětoval, vzali se a žili spolu šťastně, dokud nebyla odhalena pravda nepřejícím představeným zdejšího kláštera Nešťastná žena byla zakleta pod věž Lej-feng. Ale nakonec dopadlo všechno dobře. Krásná hadí žena byla nakonec svým mužem a synem ze zakletí vysvobozena.

Na jezeře jsou tři ostrůvky, přístupné na loďkách. Jeden se jmenuje Odraz luny na třech hladinách, druhý Pavilon uprostřed jezera a třetí Země knížete Žuana. Voda v Západním jezeře, které má průměrnou hloubku asi sto osmdesát centimetrů je teplá a sladká. Koupání je to však přísně zakázáno. Jezero je přírodní rezervací.

Uprostřed plantáží stojí muzeum čaje. Čaj tu voní kvete a voní omamnou vůní.. Čaj je kultivovaná droga a jeho příprava má v sobě cosi z magie vaření léčivých lektvarů. Bezesporu jeho pití směřuje k vyšší harmonii, která je blízká buddhistickému chápání světa.

Asi pět kilometrů od Chang-čou je starý buddhistický klášter Ling-jin. Byl založen už v roce 326 a patří mezi nejvýznamnější buddhistická místa v Číně. Zdejší mniši se nejen vzdělávají, vedou smuteční obřady, ale také zajišťují spojení mezi zemřelými a pozůstalými. Stačí napsat svůj vzkaz na lístek a přidat fotografii, komu má být vzkaz doručen…. A zaplatit příslušnou sumu.

Naproti chrámu je vrch, kterému se zde říká Kopec, co sem přiletěl. Jeden poutník tvrdil, že stejný viděl v Indii. Nakonec mu uvěřili a tak nese toto jméno.

Na úpatí Slunečné hory je buddhistický chrám v němž sedí skoro dvacetimetrová socha Buddhy, vyřezaná z kafrového dřeva. V okolí Sluneční hory se rozprostírají nádherné zahrady s množstvím romantických zákoutí. Jsou zde vytesány přímo ve skalním masivu sochy Buddhy. V jeskyni, kde prý jen vyvolený najde ve skalním stropě skulinu, která vede přímo do nebes, je stále plno turistů. Je nutné se zastavit i u sochy Veselého Buddhy. Prý se tak vykrmil jenom proto, aby mu daly dívky a ženy konečně pokoj a on se mohl soustředit na přemýšlení.

Cesta z kláštera Ling-jin vede podél široké řeky Čchien – tchang, která zajišťuje přímé spojení s mořem. Cesta vede kolem kopce Měsíčního klidu na jehož vrcholku stojí pagoda Šesté harmonie z desátého století se sto čtyřmi velkými zvony.

O několik kilometrů dál je na původním místě rekonstruovaná replika antických zahrad Jeskyně žlutého draka a celé městečko. Se vším všudy, tak jak to vypadalo za dynastie Sung v desátém století. Rekonstrukce začala před deseti lety a celý areál připomíná obrovský filmový exteriér.. Všichni, kdo tam pracují chodí v dobových kostýmech. Návštěvníci zde mohou asistovat při běžných denních událostech a rituálech. Mohou se také ubytovat v jeskynních pokojích Dračí skály či si poslechnout tradiční operu v přírodním amfiteátru.

Sdílet
Podobné články