- Rubrika51. MFF KV

Recenze: Zoologie, každý se pereme se svou odlišností

4.7.2016

Filmový debut mladého režiséra Ivana I. Tverdovskijeho je přesně ten druh filmu, který splňuje všechny předpoklady k tomu, aby byl nazván typickým festivalovým. Je divný, výjimečný, nutí nás přehodnotit své postoje na určité sociální problémy a po shlédnutí se vám v hlavě honí tak rozporuplné pocity, že děkujete Bohu za to, že je KVIFF jen jednou roka, jinak by vám hrozila hospitalizace v psychiatrické léčebně.

Nataša je naprosto obyčejná stárnoucí žena, která pracuje v kanceláři zoologické zahrady. Žije se svou matkou a snaží se přežít každodenní šikanu od svých ne příliš inteligentních kolegyň. Moment. Zmínila jsem se už, že má Nataša ocas? Ne? Tak teď už to víte. Této, na první pohled obyčejné ženě, narostl z ničeho nic metrový ocas, který schovává ve svých kalhotkách. Ale alespoň jednou za život jí přeje štěstí a na vyšetření v nemocnici potkává mladého rentgenologa Pjotra, kterému se líbí nejen Nataša, ale i její abnormalita na zádech…

Zoologie

„Původně jsme měli v plánu natočit komedii, ale čím více jsme se tímto tématem zabývali, tím více se nám celý příběh profiloval do sociálního dramatu“, svěřil se režisér na tiskové konferenci k uvedení filmu.“

A co je hlavním poselstvím tohoto snímku? „Lidé by se měli naučit méně soudit a více milovat, říká hlavní protagonistka filmu Masha Tokareva a dodává: „Celkově má dnešní společnost velký problém akceptovat a smířit se s odlišností a to nejen u druhých, ale i u sebe samých. A tento film chce mimo jiné poukázat na to, že každý jedinec si zaslouží být milován.“

Musím ocenit to, že si filmaři v tomto případě vystačili s pouze jedním fantaskním prvkem-ocasem a tím vytvořili příběh, které si divák i přes tak absurdní téma, může pouze s lehkou nadsázkou dosadit třeba do svého světa.

Každý máme nějaký svůj „ocas“ a záleží na tom, jak se s naší jinakostí popere nejen okolí, ale především my sami.

Rusko / Francie / Německo, 2016, 87 min

Sdílet
Podobné články