To už je však de facto nemožné, protože již její nynější smrkový porost je uměle vysazen lidmi. Spor o to, zda těžit stromy napadené lýkožroutem smrkovým i v nejpřísněji střežené I. zóně národního parku, nebo zda les ponechat přirozenému vývoji, dlouhodobě rozděluje odbornou veřejnost, ale právě i politiky. Například někdejší premiér a šéf sociální demokracie Miloš Zeman se pustil do boje proti kůrovci i úředníkům. Napsal otevřené dopisy prezidentovi, premiérovi a předsedům poslaneckých komor, ve kterých je upozorňuje na údajné mnohamiliardové škody ve státních lesích v šumavském národním parku a žádá je, aby je svými pravomocemi zastavili.

Toto téma se řeší dlouho. Horské smrčiny na Šumavě a zasahování či nezasahování proti kůrovci jsou neustálým předmětem diskusí již od vzniku národního parku. Důvodů je mnoho, jedním z nich je zřejmě i nedostatek informací o tom, jak vlastně člověkem neovlivněné horské smrčiny vypadají, jak funguje jejich dynamika a co se stane, pokud člověkem pozměněný les ponecháme svému osudu. Máme zde tedy rozdílné cíle – 1. ponechat přírodu přírodě, bez ohledu na to, jak to dopadne (příroda si totiž vždy poradí, otázkou zůstává, jak na to doplatí či nedoplatí lidé okolo ní) a 2. pečovat o přírodu tak, aby se její stav zlepšoval, tj. aby lesy zůstaly zelené a přitom se zvyšovala jejich stabilita a schopnost odolávat nepříznivým vlivům (tj. trvale zachovat krajinný ráz, vodohospodářskou a další funkce lesů).

A co je vlastně kůrovec? Ve světě nanicovatých broučků, pro běžného člověka zcela bezvýznamných, existuje jedna výjimka. Je to „kůrovec“, jehož jméno zná každý, kdo trochu čte noviny. Málokdo už ale o kůrovcích ví, jak rozmanité jsou jejich životní strategie. Jedná se o poměrně velké množství druhů, takže aby se navzájem co nejméně ovlivňovali, tak si v průběhu mnohých let rozdělili velmi přesně niku, kterou jim (v tomto případě) smrk nabízí. Takže je druh, který osidluje dřevo, jsou druhy, které žijí v kvasícím lýku mrtvých stromů (svou početností dokonce tyto druhy vysoce převyšují lýkožrouta smrkového, přesto nejsou považovány za škůdce), jsou druhy, které žijí v odumírajících větvích naspodu koruny a jsou druhy, které se podělily o kmen smrku. I mezi nimi však existuje specializace podle výškového rozmístění a, což je nejdůležitější, i podle stavu lýka. V zásadě strom vlastně udusí.

Národní park Šumava má rozlohu přes 69.000 hektarů. Je tak největším národním parkem v republice. Zahrnuje nejcennější partie Šumavy. Rozkládá se podél státní hranice s Německem a Rakouskem od Železné Rudy po Zvonkovou u přehradní nádrže Lipno. Byla by tedy obrovská škoda přijít o tak krásný kus České republiky kvůli tomu, že se nemůžeme dohodnout. Ale je v našich silách změnit rozhodnutí falešných zastánců přírody a jejich politické propagandě? A jaký názor na to máte Vy?

foto: wikipedia.cz