Saturday, Feb. 4, 2012

Deník Tunisanky, kapitola 2

Autor článku:

|

23.11.2008

|

Rubrika:

Deník Tunisanky, kapitola 2

Velbloud, dítě a dům

S Mohamedem jsme se po svatbě přestěhovali do krásného domu na pláži v Sousse. Krásný, poschoďový dům, zahrada plná palem a v té zahradě…. VELBLOUD. To bylo jedno z Mohamedových přání ještě z dob, kdy jsme se poznali. Jak s oblibou říkával. „I want one Kate, house on the beach, one child and one camel“ (Chci jednu Kate, dům na pláži, jedno dítě a jednoho velblouda). Tak tedy. Mně měl. Velblouda a dům na pláži taky, jen to dítě nějak scházelo.

Velbloud. Strašně přitažlivé a mazlivé slovo. Když jsem tehdy přišla poprvé do toho domu, zavázal mi Mohamed oči a někam mě vedl. Vzal moji ruku a položil ji na něco teplého s hrubou srstí. Teprve potom mi odvázal můj hedvábný šátek z očí a já poprvé uviděla svého vlastního velblouda. Hned na první pohled jsem k němu přirostla. Jeho krásné tmavě hnědé oči, dva hrby a krásná jemná tlama. S oblibou jsem mu začala říkat, mi chérie chameau (mi šéri šamó – můj sladký velbloudek).

První měsíce v Tunisu pro mě vůbec nebyly jednoduché. V Tunisu jsem se nevyznala, z města jsem znala pouze hlavní ulice, ještě z dob, kdy jsem tam jezdila na dovolenou, a brouzdali jsme s kamarády po ulicích. Mohamed chodil do práce, a tak jsem zůstávala celé dny sama, jen s velbloudem v našem krásném domě na pláži. Chodila jsem se koupat do moře, a pak z dlouhé chvíle uklízela a starala se o mi chérie chameau. Postupem času jsem zjistila, že je to s nimi stejné jako s koňmi, a tak jsem se o něho jako o koně starala. Skoro každý den za mnou chodila Charlotte se svým synem Janisem a občas se zastavili Mohamedovi a moji přátelé z hotelu, kam jsme jezdili a se kterými jsem si vybudovala velmi silné citové pouto. Charlotte mě učila znát místní zvyky, lidi a město. Dokonce mě začala učit arabsky. Díky ní se daly ty první měsíce bez rodiny snáze přežít.

Netrvalo dlouho a já přišla do jiného stavu. Celá rodina, jak manželova, tak ta moje byla velmi šťastná. I já s Mohamedem jsme byli šťastní a těšili se na společné miminko, které konečně naplní to jeho přání. Byla jsem nadšená z toho, že čekám dítě, a ještě navíc s Mohamedem. Těch devět měsíců uplynulo jako voda a narodila se malá Mašael (arabská podoba jména Michaela). Byl to nejšťastnější den v mém dosavadním životě.

Copyright © 2008 Alanis, (angel_s.r.o)

Sdílej článek

Kam dál?

Radim Jančura: „Na jídle nevydělávám, Regiojet není restaurace“ – velký rozhovor
Na co se připravit bez cestovního pojištění
Neapol mnoha tváří. Poznejte její jedinečnou atmosféru

Autor článku

Pavla Růžičková

Komentuj článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>