Jmenuji se Kate. Tedy takhle. Abych to uvedla na pravou míru. Mé jméno je Kateřina a pocházím z České republiky. Kate mi začal říkat až můj manžel a jeho rodina. Je to pro ně lépe vyslovitelné. Jak už jste jistě pochopili, nebydlím v Čechách. Bydlím v Tunisu a můj manžel je Arab, tedy muslim. Já osobně jsem ale k islámu nekonvertovala, a tak jsme takové křesťansko-muslimské manželství. V naší rodině slavíme Ramadán, i Vánoce a naprosto nám to vyhovuje. Je dobré najít kompromis a nepodřizovat se jen jeden druhému. Rozhodla jsem se, že se každý pátek po polední motlitbě podělím s Vámi o svůj příběh.

Kapitola první, jak to všechno začalo

Tak tedy. S Mohamedem jsme se poznali na jedné z mnoha dovolených v zahraničí, a tenkrát jsem byla s rodiči poprvé v Tunisu. Mohameda jsem potkala v hotelu, kde pracoval jako číšník. Od první chvíle jsme měli oči jen pro sebe. Jak je místním „zvykem“ asi po dvou dnech se mi začal dvořit. Stůl v restauraci byl každý den posetý květinami a nádherně prostřený. Chodili jsme spolu na procházky po pláži, na kávu do kavárny a užívali si vzájemnou blízkost. Myslela jsem, že naše láska skončí s naším odletem zpět do vlasti, ale přetrvala po celý následující rok. Dlouhých 11 měsíců jsme si telefonovali, psali a nemohli se dočkat jeden druhého. Tak to šlo několik dalších let. Později jsem tam létala i víckrát než jednou za rok a postupně se zamilovávala ještě víc. Když mně tedy jednoho dne Mohamed požádal o ruku, neváhala jsem. Měla jsem ukončenou školu, na vysoké si zařídila individuální plán a odjela se do Tunisu vdát…

Příletem na Monastirské letiště se mi změnil život. Už jsem nebyla ta malá maminčina holčička, která po několik let stále usínala ve svém dívčím pokoji na okraji Prahy. Byla ze mě žena, připravená na budoucí život v jiné zemi a jiné kultuře, na kterou nebyla zvyklá. Má svatba s Mohamedem začala seznamováním se s celou jeho rodinou. Rodina byla milá, ale já stejně nejvíc přilnula k manželce Mohamedova bratra, Charlottě. Charlotte se mi tehdy stala nejlepší kamarádkou, rádkyní i vrbou v začátcích, které pro mě vůbec nebyly jednoduché. A tak je tomu vlastně dodnes. Svatba byla okázalá. Pravá tuniská. Hlasitá arabská hudba, tradiční ceremoniály a samozřejmě nechyběla jak moje, tak jeho celá rodina, která se sešla u té příležitosti. Najednou, ani nevím jak, jsem byla vdanou paní. Bylo to tak jednoduché, až se mi z toho zatočila hlava.

Copyright © 2008 Alanis, (angel_s.r.o)