- RubrikaNEWS

Ponurý Listopad rozsesmívá absurdním humorem

5.7.2017

Hýbající se a mluvící harampádí, zesnulí na návštěvě u pozůstalých, mluvící sněhulák, vlkodlačí dívka a banda tupých venkovanů. To je snímek Listopad, nejdivnější, co jsem na letošním festivalu zatím viděla.

Ve světě plným šíleností žije Liina zamilovaná do Hanse, místního mladíka, který je jediný v okolí k světu. Hans zase miluje mladou náměsíčnou německou hraběnku, kterou sleduje z povzdálí.

Snímek je plný bizarností a není jasné, jestli to vůbec bylo myšleno vážně. Snad všichni kromě čtyř lidí ve filmu vypadají jako banda bezdomovců a Hans je mezi slepýma jednooký králem. Venkovani jsou pověrčiví a nevzdělaní, žijí ve světě, kde funguje magie a jejich absurdní chování vyvolává údiv nebo rovnou záchat smíchu. Člověk se kolikrát musí smát, protože mu nic jiného nezbývá. Těžko říct, kam tentofilm zařadit a co tím chtěl vlastně básník říci.

Estonský snímek Listopad je pastvou pro oči. Depresivní příběh nešťastných milenců doplňují černobílé dalo by se říci gotické obrazy ponurého prostředí. Děj se odehrává v polorozpadlém barokním zámku a v chladné pusté krajině. Okolní staré stromy jsou zkroucené a opadané, vypadají jako mrtvé.

Předlohou pro film vypadající jako morbidní pohádka či zfilmovaná balada byla kniha Rehepapp. V tomto fiktivním světě se to jen hemží křesťanskou a pohanskou mytologií, nechybí ani bájné zvíře, nebo polibek smrti.

Filmový počin režiséra Rainera Sarneta měl na 52. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary evropskou premiéru.

Sdílet