Wednesday 29.6.2016

Pohani ukazují, že bez víry nemá lidská existence žádný směr

Autor článku:

|

15.4.2015

|

Rubrika:  

Divadlo
Pohani ukazují, že bez víry nemá lidská existence žádný směr

V krátké době od otevření Studiové scény Na Půdě připravila činohra Jihočeského divadla pro tento prostor již třetí inscenaci, na českých jevištích poprvé uváděnou hru Pohani, kterou napsala ukrajinská autorka Anna Jablonská. Společenské drama ze současnosti v pohostinské režii Mikoláše Tyce mělo premiéru o velikonočních svátcích a po dvou dubnových reprízách se bude znovu uvádět od začátku příští divadelní sezony.

Hra není reflexí aktuálních válečných událostí na Ukrajině. Vznikla dávno před jejich vypuknutím, avšak nepostrádá tragický podtext. U nás neznámá, ale v ruském prostředí uznávaná dramatička Anna Jablonská zahynula při teroristickém útoku na letišti Domodědovo v Moskvě, když se chystala převzít ocenění za Pohany. Zmíněný útok přežila slovenská herečka a režisérka Zuzana Fialová, která následně prosadila uvedení Pohanů ve Slovenském národním divadle, kde ztvárnila roli Mariny.

Rovněž na Slovensku posbíral tento kus několik cen a jeho český překlad vytvořený Kateřinou Gazukinovou a Terezou Chlaňovou, jemuž zůstaly rysy původně zamýšleného filmového scénáře, doputoval k Mikoláši Tycovi, který společně s dramaturgyní Alžbětou Michalovou připravil Pohany pro Jihočeské divadlo. Univerzální příběh, který se může odvíjet kdekoliv v naší civilizaci, se dotýká rodinných vztahů a ukazuje, jakým způsobem, často složitým i překvapivým, hledají lidé k sobě cestu.

Do rodiny zmítané ponorkovou nemocí a starostmi s vlekoucí se rekonstrukcí bytu nečekaně přibyde Marinina tchyně Natálie Stěpanovna (Daniela Bambasová). Bez ptaní se usazuje natrvalo a zaplavuje domácnost projevy hluboké víry, které jsou ostatním členům více méně cizí. Profilují se jako pohani. Babička si však postupně nakloní Marinu (Lenka Krčková) i souseda Nikolaje (Jan Dvořák), trochu nedbalého řemeslníka, jenž má zkušenosti s okultismem.

zzzzpohani2

Natálie Stěpanovna (Daniela Bambasová) díky nezlomné víře vnáší prvky smíření do rodiny svého syna Olega (Martin Hruška) a jeho ženy Mariny (Lenka Krčková).

Pravoslavná křesťanka Natálie výrazně působí i na svého syna, zároveň otce rodiny Olega (Martin Hruška) a vnučku Kristýnu (Tereza Vítů), která prožívá krizové období při vstupu do světa dospělých a po svém se vyrovnává s tím, že okolí pro ni nemá pochopení. „Na této hře mě velmi zaujalo téma životního bezčasí, žití ode dne ke dni, kdy se postavy ocitají v soukromých pastích, a nejsou schopné na sobě pracovat do té doby, než se něco stane,“ říká Martin Hruška.

Scénář s rychlými filmovými střihy a pevný text dovolují rozvíjet mnohovrstevné herecké kreace. Na pódiu se ukáže také Pavel Oubram v roli Sergeje – profesora a Kateřinina milého. Jako Otec Vladimír přichází Petr Červinka, lékaře hraje Jan Konrád. Svébytnou atmosféru v kulisách opravovaného bytu (prosté lešení s náznaky několika pokojů od scénografa Karla Čapka) podbarvuje živá hudba v podání jejího autora Davida Lomiče (akordeon, kytara).

Inscenace zdůrazňuje víru, ale nedává odpovědi na otázky s ní spojené. Snaží se zaznamenat, že bez víry nemá lidská existence žádný směr. „Nejde o to, v co věříme. Podstatné je nechat se kultivovat nějakou vírou, bez níž by život byl prázdný,“ zamýšlí se Alžběta Michalová nad divadelním večerem, z něhož divák odchází naplněný pocitem sounáležitosti. Uvědomí si, ano, takoví jsme my, lidé. Lepší to nebude, ale dokud máme jeden druhého, můžeme se navzájem podepřít i sdílet radost, tak nejsme ztracení.

Text Ladislav Lhota, foto Ján Honza

 





Autor článku

Ladislav Lhota

Jsem volný novinář, zaměřuji se na sport, kulturu, publicistiku.