Kobliha – sladká koule s historií, které nemůžeme odolat

Jen málokdo z nás odolává tak lahodnému sladkému pokušení jako jsou koblihy. Nejtipičtější jsou v období masopustu, avšak díky své oblibě jsou k dostátní v cukrárnách i v obchodech s potravinami po celý rok. Kde a jak byla první kobliha usmažena, je dodnes nejasné. Původ koblih má hned několik verzí, možná je v každé trocha pravdy.

I koblihy mají svou historii

Již staří Egypťané prý běžně smažili koblihy. Také staří Ŕímané nazývali podobné kulaté pečivo „Globuli“, což v překladu znamená kulička. Plnili je mákem, nebo medem a na koblihy měli dokonce vlastní recept. Původ koblih je asi nejvíc spojován s hlavním městem Rakouska – Vídní. Poprvé je zde v roce 1690 osmažila v době masopustu pekařka Cäcilie Krapf. Plnila je ovocnou směsí a nabízela ve svém obchodě pod jménem „Cillikugeln“. Později dostaly koblihy (německy Krapfen) jméno po ní.

Velmi často se vypráví příběh jednoho berlínského cukráře. Ten prý v roce 1750 pekl první koblihy vojákům ve válce. Jelikož sám ve válce sloužil a střílel z kanónu, bitva ho od svého řemesla neodradila. Naopak, napadlo ho péct sladké pochoutky ve tvaru dělových koulí.

„Oliebollen“ nebo „Smoutebollen“ se nazývají koblihy v Holandsku a v Belgii. Tam je dělají z rozinkového těsta a sypou moučkovým cukrem. Americké koblihy „donuts“ jsou dělané z podobného těsta, kruhový tvar je posypán cukrem, barevným sypáním i čokoladovými kousky.

Typické koblihy jsou plněné meruňkovou marmeládou. Avšak jiný kraj, jiný mrav i jiné koblihy. Dnes se plní nejrúznějšími krémy. Čokoládovým, nugátovým, ořechovým, vanilkovým. Podávají se teplé i studené. Posypaná cukrem, se šlehačkou, někde dokonce i na slano. Jakým dáváte přednost vy?