V politickém marketingu  však vedle řečnických nebo pseudořečnických triků rozhoduje vzhled. Politik by neměl být plešatý. Plešatých mužů je mezi vrcholnými politiky prokazatelně výrazně méně než v běžné populaci. Více než polovina voličů jsou ženy a ty se o politiku většinou nezajímají a když jdou volit, vzhled je pro ně důležitější než bychom mysleli. Ne náhodou američtí prezidenti posledních padesáti let připomínají takřka bez výjimky fotomodely. Oni také modely musí být. Winston Churchill, tlustý, nepohledný, plešatý chlapík, který se rád napil, by to dnes v politice neměl lehké, pokud by se tam vůbec dostal, patrně ne na nějaké nejvýznamnější místo. Pokud by si nepořídil příčesek, lídrem by být nemohl.

Pleš měl kupříkladu šéf labouristů Neil Kinnock, který tuto stranu vedl v letech 1983-1992. Je to náhoda, že se nikdy nestal premiérem, přestože s politikou Margaret Thatcherové a se škrty, které prosadila, nepanovala tak  velká spokojenost? Také jeho nástupce John Smith byl plešatý,  bohužel pro konzervativce zemřel předčasně a na jeho místo nastoupil mladý, dynamicky působící, pohledný Tony Blair. Mimochodem, mnozí makroekonomičtí odborníci chválí reformy Železné lady a domnívají se, že právě ony přispěly k relativní prosperitě Británie posledních dvaceti let. Možná by měli spíše chválit pleš Neila Kinnocka.

foto: en.wikipedia.org