Jednou ze zvláštností české politiky je skutečnost, že obě hlavní strany naší politické scény jsou svými dlouhodobými postoji k Evropské unii v rozporu s postoji svých typických voličů. Zatímco voliči ČSSD jsou podle průzkumů agentur většinou proti prohlubování naší integrace do EU, vystupuje ČSSD jako strana výrazně proevropská, jak to nazval tuším Jan Zahradil, dokonce „eurohujerská“. Naproti tomu voliči ODS jsou ve své velké většině proevropští, ba dokonce by byli často i pro ten „eurohujerismus“, naproti tomu strana, jíž obvykle dávají ve volbách svůj hlas, tedy ODS vystupuje výrazně eurokriticky a někdy dokonce vysloveně protievropsky, což ji paradoxně sbližuje s onou stranou na opačném konci politického spektra našeho parlamentu, tedy s KSČM.

Hovořím o dlouhodobější pozici těchto stran, samozřejmě si uvědomuji, že v obou těchto stranách existují různé proudy a zejména v ODS dochází k jistému posunu v souvislosti s odsunem křídla nakloněného nynějšímu prezidentovi na okraj této strany či dokonce mimo ODS.

Proč je KSČM europesimistická, je vcelku jasné. Jejich voliči jsou vesměs starší lidé, často lidé s nižším vzděláním, horší kvalifikací, lidé, kteří se nedokáží snadno adaptovat na změny. Navíc zemí, která je komunistům asi vůbec nejsympatičtější, je tradičně Rusko. Komunisté u nás jsou velmi často rusofilové. Rusko stojí mimo EU a jeho zájmy se se zájmy EU mnohdy kříží.

Ale proč naše dvě hlavní strany svou rétorikou a často i reálnou politikou jsou tak v rozporu se svými voliči? Proč tak zbytečně riskují, že tyto voliče v některých volbách ztratí?

Voliči ODS jsou vesměs lidé s vyššími příjmy, a protože výšce   příjmů  rozhoduje mimo jiné  vzdělání, je mezi nimi mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí, z nichž samozřejmě řada umí cizí jazyky, mnozí strávili část studia v zahraničí nebo jsou alespoň zcestovalí, mnozí mají pocit ( ať už oprávněný nebo ne ), že by se profesně uplatnili i v zahraničí. Někteří z nich jako podnikatelé či manažeři se zahraničím přímo obchodují a uvědomují si na svých vyšších a vysokých pracovních pozicích, jak moc je Česká ekonomika závislá na obchodu s jinými zeměmi a jak je provázána s ekonomikami dalších zemí EU, zejména Německa.

Mezi voliči ČSSD je tradičně mnoho lidí s nižším vzděláním, s horším pracovním uplatněním. Míněno je v relaci k ODS. Dnešní ČSSD není levicovou stranou, ale stranou středovou. Vzhledem ovšem k tomu, že česká politická scéna je u nás posunuta výrazně doprava, je nalevo od ČSSD pouze KSČM. To je ovšem strana, kterou volit je nepřijatelné i pro velmi mnoho lidí, kteří jinak jsou klasickými voliči levice a tito lidé ČSSD volí jako nejmenší zlo.

Tím, že ovšem zůstává mezi voliči ČSSD řada lidí s nižšími a nízkými příjmy ( a o příjmech mimo jiné rozhoduje také vzdělání ), je mezi nimi také mnoho lidí, kteří se větší integrace s EU bojí, někdy dokonce z jejich pohledu oprávněně, protože na vysoce konkurenčním pracovním trhu pro ně bude problematičtější uspět.

Takže znovu. Proč?

Zdánlivě nelogické chování ( z hlediska politického marketingu ) těchto dvou strana má jednoduché vysvětlení. Politika je kromě jiného také cesta. Cesta někam odněkud. V západních demokraciích to platí možná méně, ale u nás je, nebo by aspoň měla být politika hlavně cestou. Vyšli jsme z něčeho, co tady čtyřicet let bylo a s čím máme špatné zkušenosti. Potřebujeme se někam dostat a předražení monopolní převozníci nás kamsi převážejí.

K tomu, abychom se někam dostali, potřebujeme vzory, které nám ukazují cestu. Často si ty vzory idealizujeme, mnohdy nejsou tak báječné, jak si myslíme, ale bez nich se neobejdeme. Kdo nemá vzor, nemá směr. Tedy pokud jde o malou zemi jako jsme my.

ODS ten vzor našla v Americe a obecně v anglosaském světě, tedy ještě v Británii a v Irsku. ČSSD ten vzor hledá zase v Německu a Rakousku, levicové křídlo této strany zase ve Skandinávii.

Pro ODS je imponující anglosaský ekonomický liberalismus, určitá tvrdost zejména amerického systému, který nehledí na ty, co padnou na zem a nechá je, aby se ze země sbírali sami. Když to nedokáží, jejich problém. Takový systém je úsporný z hlediska státního rozpočtu a umožňuje nižší daně. Naopak pro členy ČSSD je ideálem německý model ( nebo pro ty echtovnější socialisty dokonce model skandinávský ), který poskytuje poměrně slušnou sociální záchrannou síť a relativně vyšší možnost sociálni mobility ( i když sociální mobilita není snad kromě Skandinávie nikde na Západě příliš vysoká ) oproti  USA.

Tato myšlenková orientace na USA vede k orientaci politické a také k euroskepticismu. Jednak je třeba si vybrat, budu-li orientován v zahraniční politice více na USA a více na EU. Navíc poměrně sociálně orientovaná EU pochopitelně vzbuzuje v takto myšlenkově orientovaných politicích alergii.

Naproti tomu, pokud někdo vidí své vzory v Evropě, pak zůstává v Evropě častěji i politicky. Proto ČSSD volí proevropskou orientaci.

Opakuji, jsem si vědom posunu v těchto stranách. V ODS euroskeptický postoj poněkud slábne nebo slábl ( uvidíme, co se stane, česká politická scéna se nachází v turbulencích ). ČSSD zase mění voliče směrem k těm vzdělanějším, lépe situovaným, takže tento rozpor mezi touto stranou a voliči se také snižuje.