Starověk, doba mnohých významných kultur, prvních velkých osobností. Většina z těchto osobností je však mužského pohlaví. Jak to tedy bylo s ženami v této době v jednotlivých kulturách?

MEZOPOTÁMIE

Svobodné postavení žen z předchozího matriarchálního uspořádání zřetelně omezil až sumerský vladař Uruinimgina z Lagaše v polovině 24.stol. př.n.l., když zakázal polyandrii. Žena, která by žila se dvěma muži, měla být ukamenována. Do té doby zřejmě polyandrie byla možná.

Přesto si ženy i pod stále sílící nadvládou mužů dokázaly zachovat částečnou volnost alespoň v práci. Různé písemné doklady z chrámů a paláců vypovídají už ve 3.tis. př.n.l. o ženách, pracujících jako hrnčířky, přadleny, tkadleny, kadeřnice atd. Dokonce se vyskytovaly i písařky.

Ženy v tehdejší společnosti bychom mohli rozdělit do několika skupin: kněžky (žily společně v objektu gagúm, mohly svobodně podnikat a vdát se, ale nesměly mít děti), hieroduly (chrámové nevěstky, které se těšily úctě, mohly se provdat), královny (ženy = milostnice v harému, které zde žily v doživotním „vězení“, princezny byly posílány do harémů silnějších králů), otrokyně (zajaté ženy se stávaly vedlejšími ženami majitele).

V době panovníka Chammurapiho se žena stala podřízenou muži. Muž se stal hlavou společnosti a ve své rodině byl pánem. Ženu si kupoval a mohl s ní zacházet jako se svým majetkem. Úkolem ženy bylo rození dětí, nových pracovních sil.

• Za nepořádné vedení domácnosti mohla být žena z trestu dokonce utopena, manžel za podobné jednání stíhán nebyl. Žena ručila za manželovy dluhy i z doby před uzavřením manželství a muž měl případně právo ji zastavit věřiteli jako otrokyni, aby jeho dluhy odpracovala.
• Neplodná žena měla svému muži poskytnout jinou ženu, která by mu byla schopna porodit děti, nebo mu nesměla bránit, pokud si ji chtěl najít sám.
• U dívky se předpokládalo, že do manželství vstoupí jako panna. Jestliže někdo dívku znásilnil, musel si ji vzít za ženu nebo jejímu otci zaplatit trojnásobek její kupní ceny.

• Manželství záviselo ve svém trvání výhradně na muži. Chtěl-li se zbavit ženy, prostě ji zapudil. Žena byla majetkem muže a proto neměla právo od něho odejít.

• Velmi vážně se posuzovala nevěra ženy (trest utopením). Staroorientální zákony pojem mužovy nevěry vůbec neznaly. Muž měl možnost mít kromě své hlavní ženy ještě další ženu a také jeho styk s otrokyněmi byl pokládán za zcela přirozený. Mohl mít dítě dokonce s pouliční nevěstkou.