Protože je něpřekonatelná!

Po dlouhém pracovním dni jako technik v bance, si takhle s radostí zajdete na kafíčko a něco dobrého do baru za rohem. Tahle zima má být hodně krutá, snad krutější, než všechny předchozí – možná i trochu rumu by se hodilo.

Když se mi tento titul kdysi dostal pod ruku, byl jsem spíše skeptický – přečetl jsem si na hru nějaké recenze a dost jsem se obával ovládání, hlavně kruhových „miniher“, které jsou opravdu uzpůsobeny na hraní na konzoli.

Avšak chyba lávky!

Jaké bylo moje zděšení, když jsem hru dohrál. Ale problém byl v tom, že jsem ji dohrál v kuse. Naštěstí děj není tak dlouhý, ale … spíše zajímavý.

Dlouho se mi tam sedět nechtělo, přece jen dny jsou krátké a vracet se takhle přes celé město nočkou, to není to pravé ořechové. Jen si ještě odskočím, zaplatím a půjdu.

Hra vás možná zklame, možná nadchne. Ale určitě ne nic mezi tím. Buď se zamilujete, nebo ji odhodíte.

Prvním problémem, na který určitě narazíte, je trochu jiný herní systém, než je u těchto „adventur“ zvykem. Neklikáte všude kolem sebe a nekombinujete lano, hák a zeď, abyste mohli někam vylézt. Ovládání je vskutku jednoduché, ale tak důmyslné, že si na něho člověk opravdu musí zvyknout.

Chodíte normálně šipkami, nikam se nerozhlížíte, bravurně zpracované pohledy kamerou vše vyřeší za vás.

A pak to přijde – první pohyby, co musíte udělat. Musíte zvednout kámen? Táhněte myší zezdola nahoru. Položit kámen? Táhněte opačným směrem. Totéž u rozhovorů – máte na rozhodnutí vždy jen pár vteřin (která postava by taky na odpověď čekala minutu, jako je to v jných adventurách). Rozhodujete se vždy mezi nejvýše čtyřmi možnostmi, jak odpovědět – myší dolů, doprava, doleva nebo nahoru.

Perličkou na dortu je lezení přes plot – musíte táhnout myší nahoru a v oblouku doprava nebo doleva (podle toho, kterou rukou zrovna lezete a přitahujete se – prostě simulujete pohyb ruky myší).

Najednou se mi udělalo nějak nevolno. Zjišťuji, že se sám pohybuji, já se vůbec neovládám! To ne, ten nůž… ale ne… já nechci….

Další skvělou věcí na této hře je příběh. Není to žádný tuctový příběh, kde se něco stane, někdo to vidí, nikdo mu nevěří, tak se pomstí a je to OK. Je to úplně odlišný typ příběhu, který – jak se povedlo – je nutno i zvláštně zpracovat.

Nechci vám prozradit hned všechno, to byste si pak moc asi nezahráli a přišli byste o „moment překvapení“ – každopádně možná vás udiví, že nehrajete za jednu postavu, ale za více.

Nic na tom není, říkáte si? Však není, ale problém je v tom, že hrajete jednou za (údajného) vraha a jednou za dva detektivy, kteří tuto vraždu vyšetřují. Je opravdu zajímavé sledovat svoji vlastní osobu, jak je krásně rozdvojená a chvíli chce ukrýt zakrvácené prostěradlo do pračky, ale za chvíli ho chce najít :-)

Bože, já ho zabil… co teď… zkusím uklidit mrtvolu? Třeba ji dám do kabinky na záchodě, možná si toho nikdo nevšimne…

A sakra, krvavá stopa… hele, koště, zkusím ho namočit a … ne, nezabírá to, krev je dobré barvivo, což je pravda. Ještě uklidíme nůž, .. hodím ho tady do koše, třeba… a mizim.

Jo, ještě zaplatit… nebo raději ne, uteču zadem…

Co se grafické stránky týče, nelze nic vytknout, ale ani vyzdvihnout. Prostě se jedná o průměr, který by mohl být mnohem lepší, ale otázkou je, jestli je to vůbec potřeba. Tahle hra prostě o tomhle není a grafické vychytávky by možná celkovému chladnému dojmu ublížily.

Zvuk – to už je jiná. Dokonalý dabing, dokonalé zvuky, dokonalá hudba. Tak by se asi ve stručnosti dala popsat tato stránka. Hru jsem hrál naposledy někdy před půl rokem, ale jako teď si pamatuji plynulou změnu soundtracku, když hlavní hrdina viděl krev na zemi… prostě hudební skvost.

Dobrý den, jmenuji se detektiv Miles. Povězte nám, co jste viděla, prosím….

…bylo to strašné. Chvíli tady seděl, pak šel na toaletu… a pak prostě jen bez placení vyběhl ven, jeho obličej si budu pamtovat navždy…

Co se příběhové linie týče – těch kombinací, kterých (musí) existovat, to bych opravdu programovat nechtěl. Už jen v první scéně (kterou se tak trochu snažím popisovat kurzívou) jsem zjistil (opětovným hraním), že se dostáváme třeba i do deseti různých detailních řešení. Jednou jsem nůž neodhodil do koše, tak samozřejmě se detektivové divili, proč jsem tak neučinil (jako vrah). Pak jsem zkusil zaplatit – samozřejmě se divili, že jsem to stihnul. Prostě linearita v této hře spočívá pouze v takovém tom globálním vedení příběhu, ale i celý ten se dá vyřešit několika způsoby a hlavně existuje i několik různých závěrů! (myslím konečných a jiných, než že zemřete nebo vás zatknou).

Inu – co dodat. Tento skvost, mezi hrami, který vlastně ani hrou není, spíše takovým „interaktivním filmem“ mě natolik uchvátil, že mám sto chutí ho znovu nainstalovat a zkusit zase nějak dohrát. Myslím, že i vy byste měli zkusit. Nenechte se odradit zvláštním ovládáním a jen si užívejte příběhu…

Více info na tomto odkazu.