Thursday 29.9.2016

Labutí jezero je příběhem zraněné mužské duše

Autor článku:

|

2.4.2015

|

Rubrika:  

Divadlo
Labutí jezero je příběhem zraněné mužské duše

Baletní soubor Jihočeského divadla nastudoval pro svoji druhou premiéru v sezoně (DK Metropol 20. března) pohádkový příběh Labutí jezero, jemuž podmanivá hudba Petra Iljiče Čajkovského už více než sto let dodává punc jednoho z nejkrásnějších tanečních představení, které uvádějí s úspěchem všechny světové scény. V choreografii Attily Egerháziho se však nejedná o remake dosavadních verzí, ale divák je svědkem zcela originálního pojetí.

Vedení Carských divadel v Moskvě oslovilo Čajkovského s žádostí o hudební zpracování původního libreta z dílny V. P. Běgičeva a F. V. Gelcera, které vzniklo podle Labutího proudu ze sbírky Německých národních pohádek. Skladatel se nechal unést pohádkovým tajemnem i nekonečným konfliktem mezi pozemskou láskou a nesmrtelností. Premiéra (1877), ani čtyřicet repríz ve Velkém divadle nesklízely úplně vřelé recenze, ale později balet prorazil na pódia všech kontinentů a spolu s Romeem a Julií patří stále k nejhranějším.

V pohádkovém ději se princ Siegfried zamiluje do princezny Odetty, kterou však čaroděj Rudovous (jindy von Rothbart) promění v labuť. Na oslavu princových narozenin přichází Rothbart se svojí dcerou Odilií převtělenou do Odettiny podoby. Princ neodhalí čarodějovo zlé dílo a vezme si Odilii za ženu. Konec se liší podle různých nastudování baletu. Odetta zemře z nešťastné lásky, nebo milenci spolu utonou, nebo Siegfied zachrání skutečnou princeznu a nastane happy end.

Šéf baletu Jihočeského divadla Attila Egerházi ve svém libretu, režii a choreografii vnímá klasické pohádkové atributy jenom jako kulisu a předkládá publiku Labutí jezero ve formě příběhu zraněné mužské duše. Egerháziho pojetí nenechává kroužit po jevišti rozmazleného prince, ale představuje člověka traumatizovaného od dětství despotickou matkou. Jeho Siegfried je rozdvojenou osobností. Nepřijímá sám sebe takového, jaký je. Nedokáže mít rád sebe, ani druhé. Přesto touží milovat a být milovaný.

zzzzlebedinoje2

Pohádkový princ Siegfried (Viktor Svidró) ve svých představách bojuje s Odilií (Julie De Meulemeester), která mu působí trýzeň.

Egerháziho drama stojí na představivosti. Siegfried se potýká s přízraky a démony, které si vytvořil. Jsou jimi Odetta a také Rothbart prolínající se v jedné osobě s Odilií. Psychopatický Siegfried chce najít lásku v objetí vysněné idylické Odetty a zároveň uniká před autoritativní Odilií, jež mu působí trýzeň. A zjišťuje, že tyto dvě ženy jsou pouhým přeludem. Pochopí, že neuteče před tím, co se děje v jeho nitru, ale musí s tím pořád bojovat. „Na jevišti se zhmotňuje Siegfriedova fantazie,“ říká Egerházi.

V hlavní roli může publikum obdivovat Viktora Svidró v alternaci se Zdeňkem Mládkem. Vedle tanečního mistrovství prokazují rovněž herecké schopnosti. „Nemáme první a druhé obsazení. Oba tanečníci vystihují Siegfriedův charakter svým osobitým způsobem,“ připomíná režisér. Postavu Odetty vytváří Cristina Porres Mormeneo resp. Sabina Bočková, Rothbart / Odilii tančí Julie De Meulemeester resp. Tereza Hloušková.

O další role se dělí členové baletního souboru Jihočeského divadla a hosté z Tanečního centra Praha – Konzervatoře a Laterny Magiky. Asistenty choreografie a baletními mistry jsou Shirley Esseboom, Linda Svidró a Béla Kéri Nagy. Orchestr opery JčD řídí Jan Bubák a Mario De Rose. Autorem scény plné zrcadel je Jaroslav Milfajt, nádherné kostýmy vytvořil Bregje van Balen. Světelný design si vzal na starost Attila Egerházi a projekci svěřil Karolíně Lukáškové.

Autor textu Ladislav Lhota, foto Ján Honza





Autor článku

Ladislav Lhota

Jsem volný novinář, zaměřuji se na sport, kulturu, publicistiku.