Kreutzerova sonáta – zdramatizovaná sexuální novela Tolstého

Jihočeské divadlo uvedlo zdramatizovanou novelu Lva Nikolajeviče Tolstého Kreutzerova sonáta, která v roce 1890 způsobila pro kontroverznost sexuálního tématu poprask a byla soudně stíhána. Jedná se vlastně o rekonstrukci vraždy v místnosti plné předmětů...

gal_144524868620

Jihočeské divadlo uvedlo zdramatizovanou novelu Lva Nikolajeviče Tolstého Kreutzerova sonáta, která v roce 1890 způsobila pro kontroverznost sexuálního tématu poprask a byla soudně stíhána.

Jedná se vlastně o rekonstrukci vraždy v místnosti plné předmětů doličných. Pozdnyšev, průvodce a vypravěč představení a zároveň hlavní aktér, divákům vypráví svou vztahovou historii, která vede až k násilné smrti. Mohou za to snad jeho sexuální avantýry z mladí, že se jeho láska k manželce změnila v pohrdání a to v chorobnou žárlivost?

Podle jeho výpovědi je vše jen o sexu – to je důvod, proč zatím nevstupovat do manželství, proč se nakonec přece jen oženit, proč obdivovat svou ženu i jí nakonec opovrhovat a nenávidět, proč žárlit, i proč ji zabít a tento čin si obhájit jako logické vyústění vztahu muže a ženy, který může být ze své podstaty jen a jen patologický.

Jeho promluva si nebere servítky, je syrovým vykreslením spojení muže a ženy z pohledu člověka, který vlastně na lásku nevěří. Divák tuší, že je jeho žárlivost neopodstatněná, paranoidní a chorobná, stejně jako jeho jednání, přesto je tato postava fascinující.

gal_144524796120

Trojice herců Michael Vykus, Tomáš Drápela a Pavel Oubram tvoří jednu osobu – hlavní postavu Pozdnyševa. Vedou monology přecházející v dialogy, hádají se a napadají, když to v hlavě postavy vře, ale doplňují se a jako sehrané trio nakonec jednají jako jeden. Jejich promluvy se propojují, říkají, co si postava myslí. Vidíme rozpor v tom, co se odehrává uvnitř její hlavy, a v tom, jak nakonec jedná.

Herečka Tereza Vítů v této hře zase ztvárnila dvojroli – v úvodu prostitutku a druhou hlavní postavu hry, Pozdnyševovu ubohou manželku. Co se její postavy týče, vše není řečeno, proto si divák musí udělat sám názor, jak moc je přesvědčení jejího manžela neodůvodněné.

Malý prostor scény Na půdě Jihočeského divadla je pro takovou hru ideální, byl plně využit. Scéna je strohá, nainstalovaná bez příkras jako promluvy Pozdnyševa, působí moderně, je zcela funkční plná předmětů doličných, důkazů trestného činu. Vizuálně je uspořádaná jako nahrávací studio. To, co má nejvíce šokovat, se děje za proskleným oknem, zbytek se odehrává ve vypolstrované „odzvučené“ místnosti. Scéně dominují hudební nástroje – dva klavíry a housle. Herci sami pomocí klavíru a živého zpěvu Terezy Vítů obstarávají hudbu, která představení provází.

Dění na jevišti v režii Lukáše Brutovského z portrétu na stěně tiše sleduje Lev Nikolajevič Tolstoj.

Mohlo by se vám líbit...