Sunday 25.9.2016

Jihočeské divadlo: Z notoricky známé Kreutzerovy sonáty nezazní ani tón

Autor článku:

|

3.11.2015

|

Rubrika:  

Divadlo
Jihočeské divadlo: Z notoricky známé Kreutzerovy sonáty nezazní ani tón

Dramaturgicko režisérská dvojice Lukáš Brutovský – Miro Dacho dostala volnou ruku k vytvoření scénické adaptace Tolstého novely Kreutzerova sonáta, kterou zařadilo do repertoáru Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Komorní představení se čtyřmi herci vzniklo pro studiovou scénu Na Půdě. Po říjnové premiéře následují reprízy 4. a 11. listopadu resp. 8. a 16. prosince.  

Literární originál Kreutzerovy sonáty vyšel knižně roku 1889 a hned vyvolal reakce hodné skandálu. Ruští cenzoři zakázali distribuci díla, kterým se ve Spojených státech dokonce zabýval soudní tribunál a prezident Roosevelt označil Lva Nikolajeviče Tolstého za sexuálního a morálního zvrhlíka. Novela rozpitvává problémy manželství a lidské sexuality. Popisuje, jak se lidé mají chovat v pohlavním životě.

Kreutzerova sonáta je zpovědí muže jménem Pozdnyšev, který ve vlakovém kupé svěřuje spolucestujícímu svůj životní příběh. Ze žárlivosti ne úplně opodstatněné vypravěč zavraždil manželku a tragická událost tvoří hlavní osu jeho monologu. Spáchaný čin považuje za výsledek obecně patologického vztahu mezi mužem a ženou. Vnímá ho jako přirozené vyústění manželského soužití. Zárodky hledá v mládí a uvolněné sexualitě, z níž překvapivě vychází láska, potom zasnoubení, manželství, rodičovství a nakonec vražda.

Ceske Budejovice,divadlo,Atelier Puda,Kreutzerova sonata

Tomáš Drápela, Michael Vykus a Pavel Oubram jsou vypravěči, zároveň i aktéry Pozdnyševova příběhu.

Mnohými odsuzovaný text zkoumá vzájemný poměr dvou pohlaví a zaostřuje pozornost k manželství založenému na lásce vášnivého střihu. Tolstoj studuje, co všechno se může stát, když vztah nevyroste z porozumění, ale jen z fyzické přitažlivosti. Ruský spisovatel prošel turbulencemi ve svazku s vlastní ženou a jeho pohled na manželství zůstává nesmírně provokativní až do dnešní doby.

Autor dramatizace Lukáš Brutovský rozdělil vypravěčův monolog kvartetu herců, třem mužům a jedné ženě, kteří na pozadí rekonstrukce kriminálního skutku rozvíjejí vášnivou analýzu napořád zkoumaného vzájemného přístupu dvou polovin lidstva. Neztvárňují však dramatické postavy. Jsou to performeři. Vyprávějí příběh a zároveň vstupují do dějových situací, aby je zase opustili. Zrekonstruují i tu část, v níž se objeví domnělý milenec Truchačevskij, s nímž pozdější oběť odkoncertuje osudnou sonátu.

Monolog rozprostřený na čtveřici aktérů nabízí zajímavou optiku. „Pozdnyšev se zamýšlí, zda se mohl zachovat jinak, zda jeho žárlivost měla reálnou oporu. Snažil jsem se názorový kubismus té postavy přenést na tři performery, mezi nimiž dochází i ke kolizím, ale nakonec se shodnou, že zavraždí manželku, když ji zastihnou s Truchačevským,“ vysvětluje Brutovský, jenž se v minulých sezonách blýskl režií Maryši bří Mrštíků v brněnském HaDivadle či Moliérova Misantropa v pražském Švandově divadle.

zzzkreu3

Tereza Vítů na sebe v úvodu bere úlohu prostitutky. Posléze se stává manželkou a obětí kriminálního činu.

Kompletní herecká čtyřka za celých zhruba sedmdesát minut prakticky neopustí jeviště. Náročnými sekvencemi bravurně procházejí stálice činoherního souboru Pavel Oubram s Tomášem Drápelou i nováček Michael Vykus angažovaný coby hvězda Městského divadla v Mostě. „Chtěl jsem si zahrát něco vážného na komorní scéně. Byl to jeden z důvodů mého příchodu do Českých Budějovic a potkalo mě štěstí hned při zkoušení první role,“ usmívá se.

Jediný ženský prvek představuje Tereza Vítů. V úvodu na sebe bere úlohu prostitutky (vzkaz pro diváky, jimž nekonvenují na jevišti ukázky intimního života in natura – nic není vidět, všechno je slyšet) a posléze se stává manželkou. Po dvou létech v Jihočeském divadle dává jasně znát, že z talentované elévky roste vynikající profesionálka. Účinkující v Kreutzerově sonátě vystupují v dobových kostýmech z konce 19. století (vytvořil je Martin Kotúček), byť se pohybují v nadčasovém divadelním prostoru.

Scéna od Juraje Kuchárka připomíná hudební nahrávací studio. Jeho kónický tvar se rozšiřuje směrem k hledišti a zadní okénko jen decentně divákovi odkrývá zbývající kousek území vyhrazený aktérům. Hudebně akustickou složku obstarávají herci, kteří performativním způsobem obsluhují torza dvou klavírních křídel. „Nepoužili jsme žádnou reprodukovanou hudbu. Nezazní ani tón z notoricky známé Kreutzerovy sonáty,“ říká Lukáš Brutovský. Celý inscenační tým pochází ze Slovenska a pracuje v Budějovicích poprvé.

Autor textu Ladislav Lhota, foto Petr Neubert a Jaroslav Sýbek





Autor článku

Ladislav Lhota

Jsem volný novinář, zaměřuji se na sport, kulturu, publicistiku.