Když mě tu nechali jen tak, tak sem usnul. Po probuzení tu něco nehraje! Nevidím téměř nic. A moje rohy… Něco se stalo! Pomoc! Nějak nemám sílu vydat ani zvuk. Něco se zase děje, venku je slyšet hluk. Sotva se postavím na nohy, otevřou se vrata a vypadá to na nějaký větší výběh. Tak sem se vypotácel ven, jako že se na to podívám. A pak mi padnul do oka nějaký šašek s rudým praporkem a ty já tuze nerad. Tak sem se odhodlal k běhu, že ho trochu postraším. Ani se nehnul. Chtěl sem dostat aspoň ten šátek. Ten trumbera ho přede mnou zvednul. Tak jsme si ještě chvíli hráli a pak někam zmizel. Najednou sem si všiml, že tu je takových podobných celé ochozy, připadal sem si jako býk v aréně. No opravdu, přece bych nekecal. Potom se odněkud přiřítil „koňočlověk“. Přiblížil se a najednou se rozdělili. A ten šašek s šátkem byl najednou na mém hřbetě. Tož hráli jsme si hezky, ale tady přestává legrace. Tak sem se párkrát ohnal. Hahá! Trumbera to neustál. Válí se tu po zemi. Tak sem mu taky vlez na záda, aby věděl jaký to je. Ale asi se mu to líbilo, spokojeně usnul. Všichni z těch ochozů bučeli. Jako by si mysleli, že sem nějaká kráva! Tůdle…  Šel sem si zas lehnout… … a již sem se neprobudil.

venku sněží.. v jednom kuse,

padá vločka za vločkou,

a já, přemítám nad vánočkou.

Nyní.. rozinka po rozince.. potichu mne napadá,

a venku křehce na pěšince, bílá hvězda uvadá,

když z mého snění vytrhne mě,

hlas ženy.. „Klamovka“ ..ach řekla to tak jemně…

„Příští zastávka…“ ztratila mou pozornost,

teď, upřel jsem zrak na drobnost,

dveře letí, vystupuje starší pán,

i tu náhle, levou zdvihl! a já spatřil třpit, co byl nelítostně pošlapán.

I tak na mne zapůsobyl.. one cent! byl jistě z USA!

v tu chvíli bych zapřel klidně i mistra Jana Husa!

ten skorodolar oslnil mou mysl, já ho zkrátka musím mít,

avšak znáte jistě lenost, nemohl jsem se jen tak lehce vyklonit.

Než vystoupím sberu ho, už jenom dvě zastávky!

závahal sem a teď nosím v hubě jenom samé nadávky,

přistoupila blondýna,

s kufrem.. asi z Londýna!

A můj cent skončil bídně, kousíček od podpatku,

kdybych se zved a sáhl pro jí tam, měla by mne za šlapku,

„Nu co“, řekl jsem si „třeba jede zastávku,

a já pak zlehka, nenuceně, seberu tu pozlátku.“

Jako v pohádce se všechno mění,

a konec líčí poučení,

vystoupil sem bez centu,

a přišláp sem si placentu.

Pardon, samozřejmě tkaničku,

i z toho plyne poučení milý Jeníčku:

„Když vidíš cent na zemi se válet,

seber ho hned, dokaď můžeš! Pak na tebe budou všichni jenom kálet.“

Chybí mi Tvoje blízkost,

teplo Tvého těla,

Tvá citlivá něžnost…

Já nezapomněla.

Chybí mi Tvé chladné dlaně

a vášnivé horké rty.

Neustále myslím na ně

a tím víc chybíš mi Ty.

Chybí mi Tvé pevné paže,

to mužné svalů napětí.

Můj chtíč mi káže

patřit znovu Tvému objetí.

Chybí mi Tvé pohlazení,

Tvůj něžný dotek.

Sladké je zapomnění

na lásku i vztek.

Nezapomněla jsem

a nikdy nezapomenu.

A občas s Tebou ještě jsem

v mém něžném snu…

Shadow Area v současné době nahrává své první demo a hlavně koncertuje. Skupina se přihlásila do soutěže o účast na prestižním festivalu Rock For People a vyhrála!

Info o skupině na www.bandzone.cz/shadowarea.

Ředitel festivalu, Pavel Svačina k tomu říká: „Každý rok se snažíme o změnu dramaturgie tak, aby přilákala co nejvíc návštěvníků a milovníků hudby. Ale protože v minulosti jsme známá jména už měli, rozhodli jsme se letos úplně jinak. Uvidíme, co změna přinese. V každém případě jsou to všechno výborné kapely a hrají muziku plnou mladé energie, zkrátka nářez. Nakonec, přijďte se přesvědčit sami.

Začátek akce je v 18:00 hod. Více na www.rockfeststraznice.cz

Cena vstupenky v předprodeji 200,-Kč, na místě 250,-Kč.

Po dalším týdnu konečně začne bílá pokrývka tát. Nastává však problém – bydlíte u řeky a její zvednutá hladina Vám zaplavila zahradu. Vaše celoroční snaha o marné a nenáviděné zkrášlování domova doslova odnesla voda.

Druhý den zjistíte, že Vám vlhnou zdi ve sklepě. Beznadějně chodíte po domě s fénem a vysoušíte rohy místností. Tato činost je tak automatická, že si ani nevšimnete klesající hladiny řeky.

Teď tedy nastal čas jarního úklidu. Poručíte dětem, ať si uklidí svoje pokoje. Váš syn si otře rukávem monitor počítače a tím jeho práce končí. Vaše starší dcera vyhází ze skříně staré oblečené a příjde s tím, že potřebuje peníze na nové šaty. Vaše nejmladší dcerka začne jako jediná pečlivě uklízet. V půlce činnosti ji to však přestane bavit a Vy to za ni musíte dodělat.

V úterý konečně můžete vyrazit ven na procházku do přírody. Prvních několik kroků vykračujete vesele a s lehkostí. Po sto metrech blátivé cesty Vám úsměv mizí z tváře a vy se rozzlobení vracíte domů. Celý následující večer strávíte čištěním Vašich nových tenisek, které jste si dnešní procházkou definitivně zničila.

Ve středu venku svítí sluníčko, Vámi tak dlouho očekávané. Paprsky plné optimismu a energie vás určitě naladí do skvělé jarní nálady. Po chvíli však máte pichlavého sluníčka plné zuby a hledáte doma sluneční brýle.

Když se nakonec vyrovnáte i se sluncem, rozhodnete se vzít děti do parku. Sedíte na lavičce vedle jarem poblázněné mládeže. Při pohledu na ty děti bez občanského průkazu se Vám zvedá žaludek a říkáte si, co by na to tak řekli jejich rodiče. V tom Vás Vaše dítko vytrhne z transu, když Vám přinese ukázat svůj poklad. Usmějete se na něj a podíváte se do kyblíčku v jeho rukách. Přepadne Vás zděšení. Vaše dítě posbíralo nedopalky od cigaret a zbytky silvestrovské pyrotechniky. Proklejete jaro a odvedete dítě domů.

V pátek se probudíte záchvatem kašle. Cestou do práce nemůžete dýchat. Všude kolem se vznáší spousta pylu a zrovna Vy jste alergička. Zajdete si tedy koupit kapesníčky a kapky do očí.

V neděli večer si uvědomíte, že zítra bude velikonoční pondělí a Vy byste měla své dcerce obarvit pár vajíček. V duchu si říkáte, kdo mohl tradice Velikonoc vymyslet. Při ponoření každého vajíčka do chemikálií se cítíte jako masová vražedkyně budoucí generace drůbežě.

V pondělí ráno Vás manžel probudí šlehnutím pomlázkou přes zadek. Vyskočítě vyděšeně na nohy a křičíte, ať Vás přestane bít, že požádáte o rozvod kvůli domácímu násilí. Manžel na Vás nevěřícně hledí. Dojde Vám, že jsou Velikonoce a raději z trapné situace vycouváte.

V úterý chodíte po kanceláři sem a tam, protože si po včerejší nadílce nemůžete ani sednout. Nos máte zarudlý a oči natelké alergií. A k svačině vytáhnete z tašky své oběti v barevných rakvičkách. Jak milujete jaro…