Dobrý rétor by měl být usměvavý, vtipný, inteligentní, energický emocionální i emotivní. Bezpochyby je důležité i charisma, přednášející by neměl být odpudivý, hodil by se i cit pro metaforu nebo metonymii. Měl by být však tak trochu i herec.

Jak šetřit hlas?

Hlasivkám neprospívají chladné a vařící čaje před projevem, alkohol, kouření a dlouhodobé namáhání například při fandění na fotbalovém stadionu. Pokud budete prezentovat v restauraci, trvejte na tom, aby byla alespoň v době vaší prezentace nekuřácká. Zakouřený sál je pro rétora při projevu destruktivní. Pozor si dejte i v zimě, kdy bývají sály přetopené. Za nízké vlhkosti to mohou hlasivky pořádně odnést.

Rozhodně byste se měli před projevem vyvarovat ořechům, čokoládě a perlivým nápojům. Jak se říká – ten vzduch musí i ven. Říhnutí při vysílání v rádiu ale není zrovna vhodné.

Naopak hlasivkám prospívá kvalitní spánek před projevem, dechová a hlasová cvičení. Pomoci si můžete například jazykolamem nebo žvýkačkou, která vám rozcvičí svaly, spojující čelisti.

Jak se rozmluvit?

Promněte si tváře, použijte uvolňovací cvičení na rty, jazyk a čelist. Pokud se chcete naučit artikulovat, zkuste mluvit s překážkou v ústech, tak jak to dělal už kdysi dávno Démosthenés. Skousněte v zubech korek nebo propisku a snažte se číst text. Za chvíli si vaše ústa zvyknou na překážku. Jakmile ji vytáhnete, už se nepřeřeknete.

Myslete na svůj dech. Nadechněte se do celého těla. Nedostatek vzduchu způsobuje polykání koncovek a nepřesnou artikulaci. Mluvte pouze při výdechu. Vyzkoušejte si také nějaké jazykolamy. (Měla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse chcíp.)

Hrajte si s intonací

Intonace je důležitá zejména proto, abyste při svém projevu nebyli monotónní. Monotónnost totiž uspává a zhoršuje koncentraci. Uspávači hadů začínají působit již do pěti minut, proto se vyvarujte tomu, abyste tak působili. Reagujte na to, o čem vyprávíte. Zapojte hlasové herectví. Při vysvětlování mluvte zaujatě, důležitou poznámku vypíchněte zpomalením mluvy. Dynamičnost lidi zaujme. Zesílení hlasu probudí pozornost, ztlumení dodá situaci dramatičnost.

Co udělat lépe?

Hlídejte si kvalitu výslovnosti a nenechte se strhnout nářečím a hovorovou češtinou. Vyslovujte správně a nepolykejte souhlásky. Dávejte důraz na předložky a správně přizvukujte. Nezkracujte výslovnost, důležitá je i koncovka. Někteří pražané mají naopak problém s nepřirozeným prodlužováním samohlásek.

Co s trémou?

Tréma není nic špatného. Ve skutečnosti jde o pocit radostného vzrušení, které může dodat odvahu a dokonce dokáže i člověka povzbudit k lepšímu výkonu. Připusťte si, že to, co ve chvíli veřejného vystoupení cítíte, není nervozita, ale pocit vzrušení. Tréma odráží i to, jak jste se na projev připravili. Pokud jste přípravu nepodcenili, tréma z vás spadne velmi rychle.

Jak tedy trému co nejlépe potlačit? Zhluboka dýchejte a snažte se vytěsnit z mysli vše negativní. Připusťte si, že obecenstvo je na vaší straně. Mluvte hlasitě, protože když je síla vašeho hlasu větší, snáze trému setřesete.

Výhodné bývá také to, když umíte alespoň prvních 5 vět svého projevu zpaměti. Nenechte se vyrušit ničím okolo. Soustřeďte se jen na téma svého projevu a na způsob podání. V podstatě záleží na tom, co si vsugerujete. Tímto článkem uzavírám soubor tematiku rétoriky, jejíž cyklus zahrnuje 3 články. Tak přeji hodně štěstí a nezapomeňte na úsměv!

1) Improvizuj, půjde to samo

Mnoho posluchačů obdivuje improvizační schopnost některých rozhlasových či televizních moderátorů. Věřte však, že i kousky, které byste považovali za stoprocentní improvizaci, si i tito profesionální moderátoři musí připravit. Jejich herecký um pak dotvoří dokonalou iluzi, že jde o improvizaci. Minimálně struktura musí být vždy jasná. Buďte si jisti, že řádná příprava je při veřejném vystoupení klíčem k úspěchu. Proto pokud nejste ostřílenými profesionály, raději si svůj výstup vždy pečlivě připravte a přípravu nepodceňte.

2) Představ si, že tam diváci sedí nazí

Když jsem byl malý a styděl jsem se při recitační soutěži, tuto radu mi vždy dávala moje babička. Pokud máte ale vystoupit, rozhodně si své posluchače nepředstavujte sedící na toaletě nebo nahé. Pokud se na tuto představu zaměříte, vyvede vás to z míry a rozhodí vaše vnímání rozpoložení situace. Máte-li prezentovat vážná témata, váš pobavený úsměv by se mohl stát problémem.

3) Zkus si to před zrcadlem

Zrcadlo vám bude zaměstnávat mozek. Budete se soustředit na své pohyby, gesta a mimiku na úkor obsahu. Když se vidíte v zrcadle, máte tendenci mnohem více kontrolovat své pohyby a ve finále je před zrcadlem vaše mimika i gestika odlišná od té skutečné. Spousta lidí navíc trpí tím, že se jim jejich vlastní vystupování nelíbí, a tak může práce před zrcadlem paradoxně snížit rétorovi sebevědomí.

4) Dej si frťana

V žádném případě nepožívejte před vystoupením alkohol. Ztráta sebekontroly zanechává při důležité prezentaci výrazné komplikace. Opilý člověk navíc podvědomě přestává poctivě artikulovat. Pod vlivem alkoholu je také mnohem těžší naladit se na stejnou vlnu, jako posluchači. Vaše vystoupení se tak může zdát divákům trochu mimo. To co se vám bude zdát směšné, se obecenstvu bude zdát trapné. Pokud by se pití alkoholu před vystoupením osvědčilo, hrozí navíc, že si vaše tělo nezvykne trému a nervozitu zpracovávat a vy budete nuceni pít při každé prezentaci. Kdy se z vás stane alkoholik, bude už jen otázkou času. Stejně to funguje i s jakýmikoliv uklidňujícími prášky. Prášek zabraňuje tělu, aby si přirozeně zvyklo na trému. Mnoho prášků navíc způsobuje únavu.

5) Připrav si vše na papír

Čtení celé prezentace z papíru opravdu nedoporučuji, a to hned ze dvou důvodů. Prezentující ztrácí oční kontakt s publikem, kouká do papíru a v horším případě do papíru i mluví. Dalším problémem je lidská intonace. Když člověk čte psaný text, nezní to dobře. Intonace při čtení je výrazně odlišná od té, kterou má člověk, mluvící spatra. Pokud vyloženě nejste hlasový herec, raději nikdy celé věty nečtěte. Ideální je napsat si na papír pouze body, které rozvedete vlastními slovy.

6) Ber to v pohodě

Neberte své vystoupení neformálně. Vždy vystupujte tak, aby to odpovídalo účelu vystoupení. Spousta lidí sází na to, že člověka, který je neformální a „v pohodě“, okolí snáze přijme. Že takovíto lidé jsou oblíbení. Pokud si však téma vystoupení žádá oficiální přístup, může váš ležérní styl celou prezentaci shodit.

A jak se tedy trémy doopravdy efektivně zbavit? O tom jsem psal v mém předchozím článku s názvem „Úvod pro budoucí rétory“.

1) Nezapomeňte, že každého nemusí nutně zajímat téma prezentace. Co ale bezpečně zajímá úplně každého je to, co jim vámi prezentované informace osobně přinesou. Právě proto se snažte v prvních 30 vteřinách zmínit, co je pro publikum zajímavé. V prvních chvílích si musíte také publikum získat, a proto mějte alespoň prvních 5 vět naučených tak, abyste nemuseli nahlédnout do poznámek.

2) Uspávači hadů začínají působit už do pěti minut, a proto se snažte za každou cenu nebýt stereotypní. Udržte pozornost publika střídáním technických prostředků. Nestůjte zkameněle u projektoru, ale ukažte publiku názorné příklady, použijte flipchart či magnetickou tabuli. Oživte prezentaci krátkým videem nebo fotografiemi. Zkuste si zahrát na herce a pokuste se měnit melodii řeči. Zesilte nebo naopak ztište svůj hlas během prezentace.

3) Před tím, než začnete, si pořádně zkontrolujte celou místnost, kde se bude vaše prezentace odehrávat. Běžte se posadit do poslední řady a přesvědčte se, že divák zezadu na vaši prezentaci uvidí. Zkontrolujte, zda vše funguje tak jak má.

4) Diváci prominou téměř vše kromě nudy. Proto neztrácejte kontakt s publikem a nebojte se položit otázku, pobavit je odlehčujícím obrázkem, nebo jim rozdat materiál, související s prezentovaným tématem.

5) Udržujte vyvážený pohled na každého z posluchačů. Oční kontakt je velmi důležitý. Nezaměřujte se na jednoho člověka, kterému odříkáte celou svou prezentaci. Ostatní diváci by se mohli cítit zbyteční. Stoupněte si tak, abyste měli rozhled pokud možno na všechny v publiku. Ideální je dívat se na jednoho člověka něco málo přes jednu sekundu. Při prezentaci je nevhodné dívat se někomu do očí déle než 2 vteřiny. Dotyčnému i okolí to může být nepříjemné.

6) Před prezentací se pořádně rozmluvte a snažte se při svém projevu artikulovat. Mluvidla si rozpohybujete například přeříkáním nějakého jazykolamu.

7) Zkontrolujte si své vlastní dýchání. Někdo se v roli přednášejícího cítí nesvůj, a tak se snaží mluvit co nejrychleji, aby to měl za sebou. Nikam však nepospíchejte. Zbytečně budete mít přeřeky. Navíc, rychle vyslovená informace posluchači z paměti zmizí ještě dříve, než si ji zpracuje.

8) Hovořte pomalu, rozvážně a srozumitelně. Usmívejte se. Pozitivně naladěný rétor má vyšší šanci, že bude přijat publikem. Mějte na vědomí, že diváci chtějí, aby prezentace dopadla dobře. Měli byste z publika cítit podporu, nikdo z nich nemá důvod chtít, aby se váš výstup nepodařil.

9) Vtáhněte posluchače do hry. Používejte otázky jako například: „Myslíte si, že je to výhodné?“ „Zajímá vás…?“  a počkejte si na odpověď.

10) Závěr prezentace by měl vždy znovu vypichovat nejdůležitější body. Uveďte, o čem byla řeč a co bychom si z prezentace měli odnést. Pokuste se shrnout hlavní sdělení celé prezentace co jedné věty.

Věřím, že vás tyto rady obohatily a pomohou vám už při vaší další veřejné prezentaci. Příště se zaměříme na rétoriku obecně. V následujícím článku tohoto třídílného seriálu se dozvíte, jak pečovat o hlasivky, jak se rozmluvit a dozvíte se co s trémou.

Během četby se pokuste zachytit hlavní myšlenku. Nezabývejte se omáčkou, které je v knize určitě mnoho. Při četbě si dělejte poznámky, a stručně si vypichujte to hlavní, co měla přečtená kapitola sdělit. Pomoci si můžete buď takzvanou „maindmapou“, nebo výpisky v bodech.

Zpracovávání konspektů pomáhá při shrnutí myšlenky, pochycené z knihy. Smyslem je tedy ušetřit si opakované čtení. Pokud je potřeba vrátit se k ucelené myšlence, je dobré poznamenat si i stránku, popřípadě konkrétní odstavec, kde jsme informaci našli. Pro lepší přehlednost je dobré jednotlivé myšlenky uspořádat. Nebojte se ani grafických úprav.

U kvalitně formulovaných myšlenek postačí uvedení označeného citátu s odkazem na pozici v dané knize. Není třeba zaznamenávat celé věty, myšlenky je možno formulovat v heslech. Díky odkazu si poté můžete danou myšlenku vyhledat v kontextu.

Číst odborné knihy bez současného konspektování je poloviční ztráta času. Účelem vypisování konspektu je zjednodušení a celkové zestručnění informací obsažených v knize. To však vyžaduje řádnou srozumitelnost myšlenky. Text je vhodné dělit do odstavců a nezapomínat na patřičný nadpis. Na základě takovéhoto dělení poté zpracujeme obsah.

Takovouto praxi však nelze provádět s každou četbou. Konspektovat dobře nelze duchovní literaturu nebo beletrii. U většiny poučných knih se ale setkáváme s takzvaným pravidlem 80/20. Znamená to, že pouhých 20% informací z knihy je skutečně důležitých, jsou to fakta, na nichž celá kniha stojí. Zbylých 80% je jen omáčka, která dává knize formu a upřesňuje kontext. Díky konspektu si dokážete mnohem lépe označit a uvědomit právě těch důležitých 20%. Tak si to zkuste třeba hned. Příjemnou četbu.

Cílem mnoha lidí je dosáhnout rovnováhy mezi časem pracovním, studijním i volným. Jednoduché to ale zdaleka není. Ukážu vám alternativu, jak můžete při plánování času postupovat. Je potřeba však hned na úvod uvést, že existuje mnoho jiných způsobů, a ten, který je popisován v tomto článku, nemusí vyhovovat všem, a také nemusí být některými považován za “správný“.

Pište si poznámky

Příprava časového plánu začíná již takovou základní věcí, jako je stručný a přesný zápis poznámky s informací o datu a času. Pokud používáte elektronickou cestu řešení plánu časových dispozic, jistě si zvolíte některý z mnoha programů, poskytující služby diáře.Za všechny zmíním ten dnes nejpoužívanější – Microsoft Office Outlook 2007. Pokud většinu dne pracujete na počítači, je tato obdoba kalendáře vždy spuštěna a připravena na zápis další poznámky.

Ve chvíli, kdy se dozvíte například termín testu, deadline úkolu nebo jinou věc, kterou si potřebujete zapsat, okamžitě si ji zapište. Pokud jste zapomětliví, určitě neváhejte využít akustické upozorňování.

V dnešní době neustálého propojování lze mnoho kalendářů elektronicky synchronizovat přes bluetooth s mobilním telefonem nebo přes internet například s e-mailovou službou. Pro případ, že chcete mít svůj týdenní či měsíční plán mít neustále na očích (kupříkladu na nástěnce), si můžeme kalendář s úkoly pro příslušné období vytisknout.

Uvědomte si své časové dispozice

Rozložení svého dne si vypracujte už v předvečer. Vypište si na papír úkoly, které je potřeba v daný den zvládnout, a navrhněte si své časové dispozice. V čase, určeném na práci, se snažte řešit jako první ty nejzdlouhavější úkoly. Je totiž pravděpodobné, že když s dlouhým úkolem začnete co nejdříve, máte výrazně vyšší šanci jej dokončit ještě týž den. Úkoly, které zaberou menší množství času, vykonejte až po dokončení těch delších. Pokud nestihnete vše, co jste si naplánovali, přesuňte nesplněné úkoly na následující den a zvyšte jejich prioritu.

Nenechte odvádět svou pozornost náhlými dlouhými úkoly

Pokud při práci narazíte na zcela jinou potřebnou věc, kterou byste byli schopni vyřešit do pěti minut, udělejte ji okamžitě. Pokud by vám naopak zabrala více času, zapište si ji a pokračujte v původní činnosti. Nikdy nezačínejte uprostřed práce činnost, s níž byste se zabývali déle, než 5 minut.

Určete si priority a zahrňte do nich odpočinek

Svůj volný čas se snažte využívat pro odpočinek. I zde je však potřeba určit si priority. Ty vám totiž pomohou uvědomit si, že čas ztracený na internetových chatech, seznamkách a sociálních sítích, byste mohli využít ke spánku nebo fyzickému odpočinku. S tímto vědomím je mnohem snadnější vyhnout se takovýmto žroutům času.

Neplýtvejte časem

Kvalitně kombinovat školu, volný čas a práci chce řádnou disciplínu. Málokomu se podaří poměr času, věnovaný těmto úkolům, vyvážit. Pokuste se rozdělit si den do tří částí: škola a sebevzdělávání, práce, volný čas. Spánek spadá do volného času. Pokud chcete mít volné dopoledne, pak odpoledne a večer bude pracovní. Stejně tak naopak. Ne vždy ale škola vychází vstříc plánům studentů. Obzvlášť tehdy, je-li docházka povinná. Vyplatí se být proto v hodinách absolutně koncentrovaný, aby byla potřeba domácí přípravy minimální.

Pokud hodně cestujete, využijte chvíle, kdy čekáte na spoj, nebo zrovna jedete dopravním prostředkem, k opakování učiva či četbě. Přestože se může čas, strávený na peronu zastávky velice krátký, spočítejte si, kolik minut čekáte na autobus nebo metro v rámci celého dne. Můžete dosáhnout až hodiny, která se může využít nejlépe právě k sebevzdělávání. Opakování je matka moudrosti, a proto si opakujte, čtěte a rozvíjejte se právě ve chvíli, kdy sedíte v dopravním prostředku. Díky tomu stihnete více.

Odpočiňte si

Zapomínat byste však neměli ani na pauzy a občasnou dovolenou. Nepracujte neustále, ale alespoň jednou měsíčně si dopřejte změnu stereotypu. Ohlédněte se za sebe a sledujte, kolik práce jste již vykonali. Mnoho lidí přitom naopak s neklidem sleduje, kolik práce je ještě čeká. Když ale člověk vidí, že svou práci zvládá vykonávat, je mu dobře a užívá si to. Má totiž radost sám ze sebe. Proto plánujte svůj čas a mějte radost ze zvládání úkolů i vy.

Český jazyk:

Státní maturita z jazyka českého bývá nejobávanější.  U ní mají však studenti na vybranou.  Nabízí se dvě úrovně. Nižší úroveň, ta je určena studentům, kteří se spokojí s nějakým vyučeným oborem a maturitu si dělají pouze pro její získání. U studentů gymnázií se naopak s volbou vyšší (těžší) úrovně počítá. Stejně jako u těch, kteří se chtějí ucházet o studium na vysoké škole.

Maturita z Českého jazyka se bude skládat ze tří částí:

1. Didaktický test
2. Písemná práce
3. Ústní zkouška

Didaktický test je ve skutečnosti takový mutant obsahující celé učivo českého jazyka. Najdou se tam tedy různorodé úkoly, zaměřené na mluvnici, pravopis, tvarosloví, pojmy, i souvislosti literárně vědecké. Didaktický test nabídne jak testové zadání otázek, tak také otevřené otázky, na které celou odpověď musí student vymyslet sám. Předpokládá se i práce s textem a místo tam bude i pro individuální vyjádření, sdělující jak jsme text pochopili.

Písemná práce je vlastně náhrada slohovky. U státních maturit to však nebudou žádné romány o několika stránkách. Kritéria délky jsou u vyšší úrovně 250 slov na přibližně 25 -30 řádků, u nižší úrovně pak minimálně pouze 200  slov na 20 – 25 řádcích. U písemné práce se hodnotí zvlášť tři části:

• Rozsah, téma
• Tvarosloví
• Stylistika

Na výběr bude deset kombinací témat a forem. Formy u nižší úrovně maturity: vypravování, úvahový text, popis, popis pracovního postupu, charakteristika, referát, článek, libovolný text publicistického stylu, úpravy administrativního stylu, v rámci oficiální komunikační situace (motivační dopis, oficiální dopis, zápis z jednání), útvary stylu prostěsdělovacího.

Vyšší úroveň dále nabídne zpracování úvahy, vypravování, eseje, fejetonu, výkladu, recenze, polemiky s výchozím textem, článku, líčení, reportáže.

Jestliže student ujede od formy anebo tématu, písemná práce se již neohodnocuje a neopravuje, student není k ústní části maturity připuštěn. Práci budou opravovat dva profesoři, kteří mají oprávnění maturitu hodnotit. Písemnou práci budou maturanti vypracovávat na předepsaný papír, který má více stránek. Je možno tedy na něj napsat koncept či osnovu. To se však z důvodu časové tísně nedoporučuje.  Při rozdání zadání slohové práce je prvních deset minut na rozmyšlení, na vypracování písemné práce se uděluje 90 minut.

Ústní zkouška bude také poněkud odlišná od těch v předešlých maturitách. U zkoušky se očekává studentova znalost 30ti knih, pokud si zvolil jednodušší formu maturit, tak stačí knih pouze 20.  Státní maturita se nezabývá obdobím jako celkem, ale dotazuje se studenta přímo na konkrétní dílo konkrétního autora.  Je tedy třeba, aby maturant díla, která si k maturitě vybral, důvěrně znal. Očekává se studentova znalost kontextu doby, struktury díla, kompozice. Pracovat se bude i s úryvkem z díla. Student bude také porovnávat úryvek díla i s jinou předloženou ukázkou, která nějakým způsobem s dílem souvisí.  Hodnotit se mají nejen znalosti, ale také se bude přikládat velká váha na jazykový projev zkoušeného.

Celkové hodnocení státních maturit zatím ještě není dáno. Pravděpodobně se nasadí až po vyhodnocení výsledků generálních maturit v říjnu. Podle serveru Idnes.cz však můžeme čekat, že maturitní zkoušku úspěšně nesloží až pětadvacet procent maturantů.

Anglický jazyk:

Maturita z anglického jazyka je viditelně inspirována zkouškami na mezinárodní certifikáty. Zakomponován bude tedy poslech, otázkové prověření správného pochopení textu, popis obrázku a chybět taky nebude osobní hovor. Ten však nebude tak dlouhý, jako u maturit předešlých. Zcela vypuštěna budou i témata spojená s britskou a americkou literaturou. Diskutovat se tak bude o tématech jako shopping, life-style, media, enviroment, atd.

Podrobně o maturitě z angličtiny se však dočtete později.

Proč je Eurorebus tak oblíbený? Stačí se jen zaregistrovat na www.eurorebus.cz a na začátku školního roku, kdy soutěž začíná, dávat pozor až začnou vkládat bleskovky, což je něco jako test o 10 až 15 otázkách.V průběhu školního roku se vyplňuje až 50 takových bleskovek a za každou dostáváte tolik bodů, podle toho jaká byla správnost vašich odpovědí. Za body si můžete objednávat ceny. Čím více máte bodů, tím lepší ceny můžete získat. Samozřejmě že počet cen je omezen, tak si musíte dávat pozor na ostatní protihráče, aby vám vaši vyhlídnutou cenu sami dříve neobjednali. Pokud máte dostatečný počet bodů, přijde vám pozvánka do krajského kola, které je rozděleno na dvě části; soutěž tříd pro alespoň 3 účastníky ze stejné třídy a soutěž jednotlivců pro ty, co se účastnili jako jediní ze třídy. Je možnost se zúčastnit se i obou částí. Krajské kolo už není tak jednoduché, jaké byli bleskovky na internetu. Odpovědi jste si mohli doma v klidu vyhledat, ale v krajském kole dostanete celkem těžký test s časovým omezením. V tomto krajském kole se ukáže, kdo má velmi dobré znalosti a pro prvních 5 nejlepších ze soutěže školních tříd a jednotlivců v každé kategorii se otevře cesta do celostátního finále, kde pro ty úplně nejlepší z nejlepších  čekají velmi zajímavé ceny jako jsou expedice do zahraničí, počítačové soustavy a spousta jiných.

Sám mám z Eurorebusem spoustu zkušeností, protože jsem se již zúčastnil nejméně 5x a to není všechno. Na základní škole se z naší třídy, trojice účastníků dostalo do celostátního finále a získali první místo. Vyhráli mnoho cen a hlavně expedici do Chorvatska pro sebe, jejich učitele a 6 spolužáků, který si sami vybrali. Měl jsem štěstí a byl jsem vybrán a tak jsem se zúčastnil této expedice. Získal jsem hodně nových zkušeností, viděl a zažil mnoho nových událostí a seznámil se s novými a chytrými lidmi. Nemohu udělat nic jiného, než vám Eurorebus důrazně doporučit a doufám, že jsem některé z vás přesvědčil.

foto: eurorebus.cz

A co kdyby to za rok nevyšlo? Pak pravděpodobně už nikdy… Vzhledem k tomu, že část peněz (a ne malá, asi něco přes 150 milionů korun) pochází z fondů Evropské unie, bude téměř jisté, že budoucí čtvrťáci a oktavání se státní maturitě nevyhnou. A pokud ano, pak bude EU požadovat tyto dotace zpět. Šlo by nejen o další ostudu, ale i mnoho dalších zbytečně utopených peněz. A co si budeme povídat, to už by bylo opravdové mrhání!

Nespornou výhodou soukromých škol je menší počet studentů ve třídě, kdy se tedy každému dostává individuálního přístupu. Ne každému to však vyhovuje. Některé školy Vám nabízejí něco lepšího či zajímavějšího, než státní; notebook místo učebnic a sešitů, výuku v cizím jazyce,… Taková škola bude jistě vyhovat i klidnějším povahám, protože tu většinou vládne rodinná atmosféra. Jistou motivací ke studiu (a tedy i zlepšení výsledků) může být nabízené stipendium, které ovšem neuděluje každá škola.

Oproti tomu existují samozřejmě i určité nevýhody. První (a zřejmě i největší) nevýhodou je školné, které není vždy malé. Školné se může pohybovat asi od 10 000 – 167 000 Kč (tento extrém není však bězný). Většinou se výše liší krajem, kde škola sídlí nebo druhem studia (vyšší školné čekejte u oborů s výpočetní technikou). Další nevýhody nelze říct obecně, ale záleží na škole samotné!

Je tedy pravdivé, že soukromé školy mají nižší úroveň? Obecně to nelze potvrdit ani vyvrátit, protože i státní gymnázium může být leckdy mnohem horší, než je jeho „soukromá konkurence“. Myslím, že nezáleží na tom, jestli je škola soukromá nebo státní! Spíše záleží na studentovi – buď se chce učit nebo ne! Posuzovat školu pouze podle faktu, jestli je škola soukromá či státní, mi přijde jako opravdová hloupost! Doporučuji si školu důkladně prohlédnout a zeptat se opravdu na všechno, co Vás zajímá a hlavně si důkladně prostudovat smlouvu, kterou podepisujete!

foto: www.isgtw.org