Kurzy jsou určeny jak zájemcům o studium žurnalistiky (zejména kurzy Člověk před mikrofonem a kamerou, Umění pohotové a čtivé zprávy a Online žurnalistika s Milošem Čermákem a Adamem Javůrkem), tak novinářům či lidem, kteří by rádi prohloubili své znalosti a dovednosti (zejména kurz Nelineární střih pro žurnalisty). Online žurnalistika s Milošem Čermákem a Adamem Javůrkem odstartuje už v pondělí 13. února, zbylé kurzy proběhnou ve středu a ve čtvrtek v tomtéž týdnu.

První přihlášky na kurzy je třeba podat do 6. února, další pak v závislosti na termínu konání kurzu. Podrobné informace o podávání přihlášek, cenách kurzů a jejich konkrétním obsahu a programu je možné nalézt na www.fsv.cunil.cz pod záložkou zimní školy.

S nápadem zjednodušit orientaci v pražských vysokých školách přišel student fakulty informatiky ČVUT Filip Podstavec. „Orientace v českých vysokých školách je pro zájemce o studium velmi problematická,“ vysvětluje důvody rozjezdu projektu Podstavec a dodává: „Když jsem si vybíral školu, měl celkem jasno v tom, že chci studovat informatiku a že ji chci studovat v Praze. I tak jsem ale dlouho tápal v tom, kterou školu nakonec zvolím. A můj případ rozhodně není ojedinělý.“

Přitom projektů, které se zabývají sdružováním informací o vysokých školách na domácí scéně, není málo. Existují portály jako www.vejska.cz nebo třeba www.kampomaturite.cz, podle Podstavce je ale jejich problémem někdy až přílišná obsáhlost a s tím spojená nepřehlednost: „Student přitom chce vědět, co se kde studuje, co na to říkají absolventi nebo lidé, kteří na dané škole studují, jaké jsou přijímačky a kolik je bude studium stát v případě soukromých vysokých škol.“ Cílem nového webu je přesně tyto informace poskytnout v přehledné a jednoduché formě a nabídnout studentům možnost o školách diskutovat, případně je hodnotit oblíbenou hvězdičkovou metodou.

Aktivitu podporují i samotné vysoké školy. „Podobné projekty, které se snaží zpřehlednit situaci v českém vysokém školství, vítám,“ uvádí kvestor pražské Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky Radek Řechka, který projekt zaštiťuje, a vysvětluje: „Za deset let fungování VŠMIE z vlastních zkušeností víme, že nejlepší referencí jsou právě doporučení studentů. Věřím také, že projekt www.vysokeskolypraha.czz bude i skvělou zpětnou vazbou pro školy samotné.“

V případě úspěchu portálu plánuje Filip Podstavec jeho rozšíření do dalších měst České republiky a také pravidelnou týdenní aktualizaci toho nejdůležitějšího, co se ve vysokém školství odehrává. „Věřím, že celá aktivita bude k užitku co největšímu počtu studentů,“ uzavírá.

„Pro tyto studenty by mohly být záchranou soukromé školy, které s podmínečným přijetím problémy mít nebudou,“ uvádí Radek Řechka, kvestor Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky. A právě VŠMIE je příkladem takové školy. „V podstatě s něčím podobným nemáme problém, protože jsme počítali s tím, že by nově zavedený systém mohl způsobit studentům podobné nesnáze. Počítáme tedy s procesem podmínečného přijetí. Jakmile studenti projdou přijímacím pohovorem, mohou maturitní vysvědčení dodat až v okamžiku, kdy jej budou mít v ruce. Pokud u maturit neuspějí, nebudeme z toho vyvozovat žádné důsledky a rádi se s nimi setkáme příště,“ vysvětluje Radek Řechka.

V praxi to bude znamenat, že tito studenti budou přijati na VŠMIE do tzv. celoživotního vzdělávání, kde budou studovat stejné předměty jako standardní studenti, včetně zápočtů a zkoušek. Po vykonání maturity a předložení maturitního vysvědčení se jejich statut okamžitě změní na studenta vysoké školy a zpětně se jim uznají zápočty a zkoušky vykonané v režimu celoživotního vzdělávání. Celá problematika se nově řeší na webu www.nedaljsemto.cz, kde je shrnuto dosavadní dění kolem státních maturit především v kontextu jejich neúspěšných absolventů a dále se na něm studenti dozvědí, co dělat, pokud nebyli úspěšní.

Vedle tohoto kroku pak VŠMIE připravuje také diskuzi s maturanty na téma státních maturit. Chce tím podpořit debatu o problematice zkvalitnění českého školského systému. „Domníváme se, že státní maturity jsou v podstatě dobrou cestou k lepšímu tuzemskému vzdělávání,“ doplňuje Radek Řechka. „Otázkou ale zůstává, zda je jejich realizace dostatečně kvalitní. A svůj úhel pohledu by měli mít v tomto bodě šanci vyjádřit také studenti. Celý systém státních maturit je totiž velkým projektem, který musí akceptovat nejen státní úředníci nebo vláda, ale také učitelé a především studenti sami. Jak se ale ukazuje z dosavadních ohlasů a otevřených dopisů studentů ministerstvu, právě v přijetí systému vyvstávají problémy.“ Debata proběhne ve čtvrtek 23. 6. 2011 v budově VŠMIE. „Rádi bychom na ní přivítali zástupce společnosti SCIO, který provozuje Národní srovnávací zkoušky, případné výstupy pak chceme přednést lidem v celém projektu angažovaným,“ uzavírá kvestor.

VŠMIE (Praha, Sokolov)

Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky (VŠMIE) je soukromou vysokou školou neuniverzitního typu. Státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola vydaný Ministerstvem školství obdržela 29. 1. 2002. VŠMIE má akreditovaný bakalářský studijní program Ekonomika a management s prezenční i kombinovanou formou studia v oborech Aplikovaná informatika a Manažerská ekonomika a akreditovaný bakalářský studijní program Právní specializace s prezenční formou studia v oborech Právo v podnikání a Právo ve veřejné správě. Od akademického roku 2009/2010 otevřela VŠMIE i kombinovanou formu studijního programu Právní specializace. Na začátku roku 2011 se VŠMIE rozšířila o Středočeský vysokoškolský institut, čímž došlo k rozšíření nabídky oborů a nárůstu počtu měst, kde VŠMIE působí.

Akademie věd i Ústav pro studium totalitních režimů

„Mezi posilami je například prof. PhDr. Petr Koťátko, CSc. z Filosofického ústavu AV ČR, který doplní výuku o dosud chybějící Filosofii jazyka, dále doc. PhDr. Stanislava Přádná z Katedry filmových studií FF UK, která bude vyučovat předmět Kritické myšlení, prof. PhDr. Michaela Soleiman pour Hashemi, CSc. z Ústavu české literatury a knihovnictví FF MU, nebo PhDr. Jana Vlčková, PhD. z Ústavu fonetiky a elektroniky AV ČR,“ přibližuje Mezulánik.

Z Ústavu pro studium totalitních režimů na školu přichází přednášet PhDr. Libor Svoboda, Ph.D., chybět však samozřejmě nemohou lidé z vrcholné praxe: Mgr. Přemysl Martínek, ředitel ARTCAM film distribution, Mgr. Vlastimil Ježek z České televize a Českého rozhlasu, Mgr. ing. Grusová z Českého statistického úřadu, nebo Mgr. Otakáro M. Schmidt a samozřejmě další.

První soukromá univerzita

Univerzita Jana Amose Komenského Praha (UJAK) jako první soukromá vysoká škola v České republice poskytla svým studentům ucelený systém univerzitního vzdělání: tedy možnost získání všech typů univerzitních titulů (Bc., Mgr., Ing., PhDr., Ph.D. a profesní manažerský titul MBA – Master of Business Administration). Toto plně strukturované studium, sestavené podle evropských modelů, se zejména díky moderním, efektivním formám výuky vyznačuje vysokou prostupností a širokými možnostmi uplatnění absolventů.

Dále škola nabízí studium širokého spektra humanitních oborů. Pilíři studia jsou speciální pedagogika, vzdělávání dospělých, andragogika, evropská hospodářská studia, sociální a masová komunikace, management cestovního ruchu, právo v podnikání, manažerská studia, audiovizuální komunikace a tvorba, bezpečnostní studia, scénická a mediální studia a pro velký zájem byl otevřen i obor pojišťovnictví.

www.ujak.cz

Když máte před sebou poslední rok na střední škole, měli byste už každý mít trochu jasno v tom, jakým směrem se bude odvíjet vaše budoucnost a podle toho si vybrat, na kterou vysokou školu chcete jít. Snad nejdůležitějším faktorem ve výběru je, vybrat si obor, který mě baví a ve kterém jsem na SŠ vynikal. Například, když někomu šel na SŠ český jazyk, literatura, historie a naopak mu nešla chemie nebo matematika, tak by si neměl vybrat třeba lékařskou fakultu jenom proto, že to po něm rodiče vyžadují nebo se domnívá, že mu to v budoucí práci přinese vyšší plat. Potom by totiž mohl zjistit, že ho ta škola vůbec nebude bavit, nepůjde mu to a bude pro něho spíše utrpením než zábavou. Když z té školy nakonec odejde, tak to nakonec bude jen ztracený čas, námaha a peníze. Takže by se měl každý zamyslet nad tím, v čem je nejlepší a za tím si jít.

Pokud ještě někdo nemá jasno v tom, v čem chce pokračovat, tak může zajít na své škole za výchovným poradcem, který má velký přehled o možnostech dalšího studia. Také existují pedagogicko-psychologické poradny, ve kterém by měli zjistit pro co máte dané předpoklady. A jsou i jiné ústavy, ve kterých vám mohou pomoci nebo i ve spoustě odborných časopisech, které se zaměřují na toto téma vám mohou poradit (známý je např.: Kam po maturitě).

Jestli už víte, na jakou VŠ chcete jít, tak první co byste měli udělat je, získat si veškeré dostupné informace o škole. Porovnat si ji s jinými fakultami, zjistit systém přijímacích zkoušek. Vyměnit si informace s kamarády, kteří už na této škole byli. Zjistit, jestli škola pořádá přípravné kurzy. A také by měl každý zvážit své finanční možnosti na studium; co by jsme si nalhávali, studium na VŠ není levná záležitost.

Měli byste si správně rozvrhnout čas před přijímacími zkoušky, ve kterém se budete učit. Psychologové tvrdí, že den nebo dva před přijímacími zkouškami byste se neměli učit a měli byste dělat něco zábavného. S tím bych souhlasil, pokud jste se dostatečně předem připravili, ale jak víme, tak radši všechno necháváme na poslední chvíli. Takže bych raději to učení i na poslední chvíli doporučoval. Při přijímacím řízení vás může stresovat několik faktorů. Prvním může být strach z neúspěchu. Pokud víte, že jste se maximálně připravili není důvod se bát, navíc neúspěch neznamená konec; je spousta studijních možností jak, následující rok strávit.
Nejvíce, však může stresovat časový limit zkoušky. Doma si můžete zkusit stopkami hlídat čas při vyplňování testu ,,nanečisto“. Samozřejmě, že při skutečné zkoušce to je něco jiného, ale dá vám to pohled na to, jestli jste schopni za určitý čas ten test napsat. Pak už jenom potřebujete trochu sebevědomí a jistou dávku štěstí. Nikdy přijímací zkoušky nepodceňujte. Nezapomeňte, že jde o váš budoucí život a je jen na vás, jakou půjdete cestou.

Než půjdete na svoji vysněnou vysokou měli byste si položit aspoň tyto základní otázky :
1. Mám šanci být přijat?

2. Baví mě obor, který jsem si vybral?

3. Budu dojíždět nebo bydlet na koleji?

4. Budu během studia pracovat?

5. Kolik bude VŠ stát?

6. Je dobrá kvalita výuky na dané škole?

7. Jak se uplatňují absolventi na dané škole?

V dnešní době bez vysoké školy a bez titulu člověk v praktickém životě moc neznamená. Se vzděláním se otevírají nové možnosti a naskytují se nové příležitosti, a to je to, co vám vysoká škola dá do života, kromě nezapomenutelných zážitků.

foto: zaachi.com

Já sama bych se zařadila do kategorie ´´nástěnkářů´´, čili těch, kteří obsahy nástěnek hltají očima. Po těch třech letech jsem totiž zjistila, že papír, tužka a špendlíky, jsou nejrychlejší forma sdělení aktualit. Milovníci školních internetových stránek tedy mají smůlu.

Možná se Vám to už taky stalo: „Učitel onemocněl, přednáška se nekoná.“ Podobné vzkazy si  nejraději přečtu brzo ráno potom, co jsem se se vším sebezapřením uráčila vstát, chytit vlak a s napůl zavřenýma očima se doploužila do školy před danou učebnu. A když ještě ke všemu prší či sněží, nemá to chybu.

Nepřítomnost přednášejícího je ovšem jen jedna ze ´´svízelných psaníček´´, jež se na nástěnkách objevují. Často se totiž stává, že zde narazíte na oznámení ´´šibeničních termínů´´ odevzdání všelijakých prací či podobných úkolů. Popřípadě se objeví tabulka, kde se musíte zapsat, jinak přijdete o možnost získat zápočet. V neposlední řadě na nich visí letáky všech možných zajímavých i poměrně nezajímavých besed, výstav a podobných událostí. Občas se mi ale stane, že zahlédnu zprávu, která mě natolik zaujme, že nad ní musím dost popřemýšlet, abych ji pak s klidným svědomím mohla vyhnat z hlavy.

Jednu takovou jsem si nedávno přečetla. Týkala se návrhu na zavedení školného za prezenční studium na českých univerzitách. Agentura SC&C provedla výzkum, z něhož vyplynulo, že 70 % zaměstnanců vysokých škol, by bylo pro některou z forem zpoplatnění studia. Pro toto tvrzení mají i řádné odůvodnění. Zavedení školného by totiž znamenalo větší množství peněz pro jednotlivé fakulty a rovněž studenty, kteří jsou vděční za to, že můžou studovat. Tím pádem by se více snažili a dosahovali lepších výsledků.

Alespoň tak si to představují učitelé. Zástupci politických stran si tím úplně jistí nejsou. Shodují se na tom, že by se mělo postupovat pomalu a co nejméně násilnou formou. Tak uvidíme, jak se jim to podaří.

Protože školné platí studenti, sluší se zeptat na jejich názor. Provedla jsem tedy svůj vlastní výzkum, abych zjistila, jak to vidí oni, co by změnili, popřípadě, jak by celou situaci vyřešili ke spokojenosti všech (to je samozřejmě nemožné).

Zpočátku to vypadalo, že nikdo nemá problém s tím, aby si platil vzdělání. Až mě to překvapilo. Chrlili myšlenky typu:

„Studentům by měly pomáhat půjčky, které můžou zaplatit až po ukončení studia a nástupu do zaměstnání.“

„Výborní studenti by měli být ohodnoceni tím, že budou osvobozeni od placení. Zvýší se tak úroveň studentů a škola nebude tratit.“

„Čím snaživější studenti, tím lepší výsledky a lépe kvalifikovaní absolventi, protože ať chceme nebo ne, míra vzdělání závisí pouze na každém z nás.“

Takové a jim podobné myšlenky jen dokazují, že se my studenti snažíme pochopit situaci a potřeby učitelů, ale zároveň chceme kousek blaha i pro sebe, na což poukazují následující komentáře:

„Zavedení školného bere možnost vyššího vzdělání studentům ze znevýhodněných rodin.“

„Mám pocit, že tímto způsobem dosáhnou titulu pouze děti bohatých rodičů, kteří nejsou vždy nejlepšími studenty.“

„Poplatky znamenají jenom další omezení a silně pochybuji, že nám studentům to přinese nějaké výhody nebo nové možnosti na Univerzitách.“

Nakonec se sešlo více záporných než kladných názorů, což jsem naopak čekala. Je sice pravda, že dva z mých respondentů byli částečně pro i proti a nezvládla jsem oslovit každého studenta na naší škole, přesto si myslím, že se mi podařilo vyvolat zajímavou diskusi na jedno z možných témat blízké budoucnosti.