Svým pohledem popsal také ekonomickou situaci, která se podle jeho slov právě kvůli dopadu dluhové krize nevyvíjela tak, jak očekával. Prezident před rokem předpovídal ekonomický růst. Ten byl však malý a navíc se zpomaloval. Václav Klaus sice Českou republiku považuje v rámci základních parametrů za politicky i ekonomicky stabilní, zároveň ale vyjádřil předpoklad, že ani rok 2012 nebude patřit v souvislosti s ekonomikou k nejlehčím.

Sám prezident považoval svůj letošní novoroční projev za pesimističtější. Přestože byl loňský rok podle něj částečně klidnější a nadějnější než roky minulé, následujících dvanáct měsíců je co zlepšovat. Klaus kritizoval situaci v politických subjektech, které si podle jeho slov neumí najít lídry. „Každého, kdo trochu vyčnívá z řady, radši přibrzdíme, než podpoříme,“ uvedl prezident.

Rok 2011 považoval Václav Klaus za politicky klidný, avšak pozornost byla zaměřena na státní dluh, kterému neprospívají stále zvyšující se nároky občanů, špatné fungování českého politického, ekonomického a sociálního systému. Prezident proto podpořil vznik nových reforem a nabádal občany k zaměření pozornosti na předvolební kampaně k volbám do Senátu a krajských zastupitelstev. Dodal také, že vidí řešení nejen ve změně legislativy, ale také ve změně přístupu.

Při projevu byly zmíněny i nátlakové skupiny, které se vedle politických stran účastnily loňských mediálních soubojů, čímž prezident narážel mimo jiné i na letošní situaci ve Šluknovském výběžku. I tak ale dle svých slov považuje sociální problémy za menší, než ve většině sousedních zemí.

Novoročnímu projevu prezidenta nechyběly ani optimistické pasáže. Klaus upozorňoval na kontrasty České republiky vůči jiným zemím. Vyjadřoval optimismus postavením České republiky vedle států, které mají krůček k bankrotu, problémy s přistěhovalci nebo s neúměrnými demonstracemi.

Zvýšením životního a existenčního minima chce vláda těm nejchudším kompenzovat zvýšení sazby DPH. Návrh byl proto schválen a vejde v platnost již od prvního ledna následujícího roku. Částky se zvýší celkem o 9%, což posune hranici existenčního minima na 2 200 korun, životní minimum pak stoupne na 3 410 korun.

Ke zvýšení minimální mzdy však nedošlo. Ministr práce a sociálních věcí předložil návrh na její zvýšení ve dvou variantách. První navrhuje hranici na částce 8 400, ta druhá počítá s hranicí na 8 500 korun. Ani jeden z návrhů však nezískal potřebnou podporu ke schválení. „Respektuji rozhodnutí vlády, i její argumenty, že v současné ekonomické situaci si vláda nemůže dovolit rozhodnout o zvýšení minimální mzdy, když nevíme, jak se česká ekonomika bude vyvíjet za měsíc, dva či tři,“ uvedl Jaromír Drábek.

Premiér Petr Nečas /ODS/ je přesvědčen o tom, že by zvýšení minimální mzdy vedlo k růsti nezaměstnanosti mezi zdravotně postiženými nebo lidmi s nízkou kvalifikací. Opozice s tímto krokem nesouhlasí: „To, že vláda odmítá zvýšit minimální mzdu, vede k růstu sociálních rozdílů ve společnosti a rozevírají se sociální nůžky. Rozhodnutí vlády je pokrytecké a demotivující,“ uvedl na tiskové konferenci Bohuslav Sobotka /ČSSD/.

Naposledy vláda zvyšovala minimální mzdu počátkem roku 2007. Tehdy ji posunula o pouhých 45 korun za účelem dorovnání inflace. Spolu s minimální mzdou se před pěti lety zvýšilo také životní minimum, které se tehdy usadilo na 3 126 korunách pro jednotlivce.

[question]Jak by se představil Petr Mach čtenářům internetových novin pro mladé mezinami.cz?[/question]

Vystudoval jsem ekonomii na Vysoké škole ekonomické, v současnosti ekonomii přednáším na soukromých vysokých školách v Praze. Od mládí se zajímám o politiku, o to, v jakých zemích se žije lépe, v jakých hůře, a co má na to vliv. Sám jsem už neměl koho volit, proto jsem založil s podobně smýšlejícími lidmi Stranu svobodných občanů (Svobodní). V posledních volbách jsme měli 39 tisíc hlasů, což zatím nestačilo na to, abychom se dostali do parlamentu.

[question]Pořádáte bezplatné přednášky a besedy pro školy, o čem se studenty diskutujete?[/question]

Mám obvykle půlhodinovou přednášku na téma, které si škola či studenti, kteří mě pozvou, zvolí. Pak probíhá beseda. Většinou studenty z mé nabídky zajímá téma „Problém státního dluhu“ nebo „Výhody a nevýhody zavedení eura“.

Petr Mach (foto: svobodni.cz)

[question]Myslíte si, že se mladí zajímají o ekonomii, finance, politiku?[/question]

Myslím, že mladí lidé se o politiku či ekonomické záležitosti zajímají stejně jako lidé, kteří už pracují nebo jsou v důchodu. Tedy někdo hodně, někdo občas, někdo vůbec. Na mých besedách – snad v každé třídě – se vždy najde několik studentů, kteří aktivně diskutují, zatímco většina jen poslouchá. Zdá se mi, že tyto otázky – proč náš státní dluh tak prudce roste, proč se některé státy eurozóny dostaly na pokraj bankrotu, jak vyrovnat státní rozpočet, abychom neplatili takové dluhy v budoucnu – zajímají všechny. Myslím, že říkám studentům často věci, které ve škole v hodinách základů společenských věd často vůbec neslyší.

[question]Jakou úroveň má podle Vás školský vzdělávací systém v Čechách?[/question]

Jsou školy hodně špatné a školy hodně dobré. Poznal jsem už mnoho středních i vysokých škol, a rozdíly jsou obrovské. Studenti by měli pečlivě vybírat, jakou školu zvolí.

[question]Podle Vašeho životopisu jste byl úspěšným studentem, prozradíte našim čtenářům nějaký recept, jak zvládnout vysokou školu?[/question]

Z životopisu to jen tak vypadá. Měl jsem hodně trojek a čtyřek, jako ostatní studenti. Na gymnáziu jsem si vysloužil „dvojku z chování“ za nějaké neomluvené hodiny. Měl jsem velké potíže, abych si prošel makroekonomií a mikroekonomií v bakalářském stupni. Vyučované rovnice a křivky mi přišly často dost nelogické. (I proto dnes učím ekonomii trochu jinak.) Bez potíží mi začala škola jít až na magisterském stupni, kdy jsem studoval opravdu jen to, co mě zajímalo, o čem jsem věděl dost i z vlastního zájmu.

[question]Máte svojí politickou stranu – Strana svobodných občanů (www.svobodni.cz). Kdy Vás napadla myšlenka, že se stanete politikem a co Vás k tomu vedlo?[/question]

Býval jsem už na základní škole „předsedou třídy“, na gymplu jsem byl během sametové revoluce 1989 zástupcem ve „stávkovém výboru“ za naši třídu. Vždy mě bavila argumentace. Ve 22 letech – v roce 1997 – jsem vstoupil do ODS, tehdy se mi zdála jako jediná ekonomicky liberální strana hájící nízké daně, vyrovnaný rozpočet atd. To už dnes neplatí. Poslední kapkou ale pro mě bylo, když předseda ODS Topolánek podepsal v roce 2008 tzv. Lisabonskou smlouvu, která podle mého zásadním způsobem zhoršila Evropskou unii, posílila byrokratické centrum a oslabila demokracii. Z ODS jsem vystoupil a založil Stranu svobodných občanů.

[question]Jste hlasitým kritikem EU, jaké hlavní nevýhody vidíte v tomto společenství a co to pro nás občany může znamenat?[/question]

Petr Mach přednáší na JČ sněmu. (foto: svobodni.cz)

Napsal jsem knihu „Jak vystoupit z EU“ – každý si ji může stáhnout z webu, stačí dát název do googlu. Tam je hlavní argumentace obsažená. Jsem velkým zastáncem cestování bez víz a zastáncem volného obchodu. Na to ale EU nepotřebujeme. EU je o přerozdělování peněz – o posílání daní do Bruselu a o žádání dotací z Bruselu. Je to velmi byrokratický systém. EU je také o nařizování obrovského množství věcí, tedy o omezování osobní svobody. Zákaz žárovek je jen špičkou obrovského ledovce zákazů a omezení. Je to hrozně nákladné – benzín, potraviny, elektřina zdražují z velké části kvůli všemožným evropským směrnicím a nařízením. EU na tuto přebyrokratizovanost jednou dojede, proto si myslím, že by bylo lepší pro naši republiku co nejdřív z EU jednostranně odejít.

[question]Jak trávíte volný čas?[/question]

Jsem nadšencem do cestování. V 15 letech mě to stálo tu zmiňovanou dvojku z chování, když jsem vyjel stopem za hranice z nadšení, že se po pádu komunismu otevřely hranice. Dnes samozřejmě stopem nejezdím, ale hrozně rád poznávám evropské země, které nejsou v Evropské unii – Andoru, Ostrov Man, Švýcarsko. Obvykle to spojím s rekreací – lyžování v Samnaun, cestování na kole po ostrově Jersey. Obvykle každý rok v zimě či v létě se někam takto vydám. Předloni jsem si udělal řidičák na loď a zorganizoval plavbu menší říční lodí po Vltavě a Labi na ostrov Helgoland.

[question]Prý se kamarádíte s panem prezidentem Klausem, odkud se znáte?[/question]

Petr Mach (foto: svobodni.cz)

S prezidentem Klausem se znám – pracoval jsem s ním 8 let – a rozumíme si z 90% v pohledu na ekonomiku a politiku. Kamarádství to ale není, na pivu jsem s ním nikdy nebyl. Když jsem končil v roce 1999 školu, začínal jsem publikovat, napsal jsem nějaké články o daních a o inflaci. On ty mé články někde četl, zjistil si na mě kontakt a nabídl mi, abych pracoval jako výkonný ředitel institutu, který založil – Centra pro ekonomiku a politiku. Byl jsem tedy zodpovědný za organizování seminářů, vydávání brožur a taky za ekonomický chod instituce. Podařilo se nám vybudovat efektivní instituci nezávislou na jakýchkoliv státních dotacích, semináře i chod kanceláře jsme financovali předplatným, prodejem knížek, nebo z darů příznivců. Později jsem také pracoval jako jeho poradce, když se stal prezidentem. Radil jsem mu, zda zákony podepsat nebo vracet sněmovně. Když jsem se rozhodl založit Stranu svobodných občanů, šel jsem za ním, a řekl jsem mu, „Pane prezidente, rozhodl jsem se založit novou politickou stranu, proto navrhuji ukončení mé pracovní smlouvy.“ Považoval jsem za správné pracovní vztah s ním rozvázat, aby bylo jasné, že je to má strana, a ne jeho. Neodešel jsem nijak ve zlém, těším se, až ho zas po delší době v červnu potkám u příležitosti jeho narozenin.

[question]Co byste vzkázal mladým na závěr tohoto rozhovoru?[/question]

Mladí lidé, by měli myslet na to, že EU zde nebude věčně, ani že stát, který utrácí obrovské peníze, tu nebude věčně. EU se může rozpadnout dřív, než se komukoliv podaří prosadit vystoupení z EU. Stát, pokud se bude chtít vyhnout státnímu bankrotu, bude muset radikálně omezit výdaje. Nestudujte tedy obory, které jsou možná užitečné v dnešním byrokratickém světě Evropské unie. Studujte obory, které budou užitečné i v jiných dobách.

Osobní blog Petra Macha můžete navštívit na www.petrmach.cz.

Nejprve jsou „prodány“ svým otcem za věno manželovi, a ten, pokud je to pro něj výhodné, je prodá například za stádo velbloudů či jiného zvířectva. Pro nás Evropany jistě nemyslitelné. Ale v jejich světě běžná situace.

Ženy mají totiž mnohem menší postavení než domácí zvířata. Například pokud potkáte arabského muže, co prochází městem tak jde první a až za ním jde žena společně s dobytkem.  Sejdete do stanice metra, přijede vlak a vy najednou zjišťujete, že první dva vagóny jsou téměř prázdné a znuděně v nich posedává několik mužů. Avšak poslední vozy soupravy jsou přecpané ženami a dětmi.

Z pohledu Evropana je arabský svět plný takovýchto kuriozit. Ale zkuste se zeptat Arabky, zda je nespokojená se svým životem. Popravdě bude na vás koukat jak na někoho z Marsu, protože ony jsou takto vychovány a divné či diskriminující jim to nepřijde.

Říkáte si, že je nesmysl, aby byly všechny ženy s tímto jednáním spokojené? Tak to si říkáte správně, i v této konzervativní společnosti se najdou jednotlivé případy, kdy se ženy vzbouří a spolčí se v nějakém  spolku, ale většinou jim to není moc platné. Shrnul bych to  jediným příslovím „Jiný kraj, jiný mrav“.

Foto: zaynah.cz, arabfest-plzen.cz, islamweb.sk

Vzápětí pak dodává:„Jako prezident republiky nemohu těmto pokusům o rozvrat České republiky dále pasivně přihlížet,“ prezidentova role se tak mění. Z pasivního rádce se stává řešitel, který se chce aktivně podílet na řešení současné situace.

V českém politickém prostředí funguje od roku 1918 systém parlamentní republiky. Téměř vždy však fungoval jakýsi otcovský vztah mezi některými prezidenty a premiéry. Příkladem může být právě vztah Klaus-Nečas. Když odcházel současný Prezident Klaus z čela ODS, naznačil sympatie k Petru Nečasovi, kterého však v souboji porazil Miroslav Topolánek. Když je dnes u moci Nečas, Klaus je jakýmsi tatínkem u moci.

Systém parlamentní republiky dovoluje užívat prezidentský řád nikoli jako moc výkonou, nýbrž spíše jako reprezentativní s právem veta, či udělování milosti. Neměl by však zasahovat do vlády, a nahrazovat tak toho, kdo krizi řeší. Klausův názor je do velké míry zaujatý a neplní tak pohled objektivního pozorovatele.

Nejspíše nás čeká velmi nepříjemná situace, pokud se však zákonodárci nemohou rozhodnout jak dále pokračovat, měli by ze svých funkcí odstoupit. Náš stát potřebuje rozhodné vládce. Nikoli malé děti, které vodí za ručičku starý pán.

Loutka, ano, malá mocenská loutka, se kterou se dá volně manipulovat, mlátit hlava nehlava a ona – místo aby se bránila – vám ještě poděkuje. To byla představa o Bohuslavu Sobotkovi během jeho politické kariéry. Ukázal, že to tak není.

Bohuslav Sobotka se narodil 28. 10. 1971 v Telnici u Brna, odkud se později přestěhovali do Slavkova u Brna. Po studiu na gymnáziu nastoupil na Masarykovu univerzitu, kde v roce 1995 absolvoval právnickou fakultu. Dokážete si ho jako právníka představit? Plamenné projevy, které pod neustálou kontrolou vlastního přesvědčení argumentují ve prospěch klienta?

Od roku 1989 je členem ČSSD, kde po roce 1990 napomáhal při obnově, především jako jeden ze zakládajících členů „Mladých sociálních demokratů“. Tato výchozí pozice mu v mnohém napomohla v jeho budoucí politické kariéře. V roce 1996 byl poprvé zvolen do poslanecké sněmovny v jihomoravském kraji. Od té doby svůj post vždy obhájil. Přežil čtyři předsedy strany a stal se pátým. Po patnácti letech.

Během jeho života ve vládě působil jako: předseda dočasné komise Poslanecké sněmovny pro důchodovou reformu, ministr financí, místopředseda vlády, a předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Po parlamentních volbách v roce 2010 přijal funkci dočasného předsedy ČSSD (předseda strany Jiří Paroubek se po malém zisku křesel pro jeho stranu rozhodl odejít. Pozn. red). Před několika týdny se stal oficiálním předsedou strany. Po hlučném a silném medvědu Paroubkovi, se tak dostal do čela rozvážný, ale aktivní lišák.

Sobotka vyhrál souboj o předsednictví s poslancem Haškem, který měl v ČSSD představovat reformní křídlo. Sobotka naproti tomu stále opakuje hesla ve smyslu „třídního boje“ a největším nepříteli státu. Pokud byste ho někdo viděli, vzkažte mu prosím něco od autora toho článku: „Bohouši, nespletl sis stranu?“

Americký sen, to a nejen to je Petr Nečas, současný předseda vlády ČR. Malý Petřík se narodil v roce 1964 v Uherském Hradišti. Dal se na studium fyziky a v roce 1988 ukončil své studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity J.E.Purkyně. Zvláštní, vypadá jako skvělý profesor fyziky. Člověk, který vás něco naučí, je hodný, ale pořád má nějakou tu přirozenou autoritu.

Před sametovou revolucí stihl ještě nastoupit do Tesly Rožnov pod Radhoštěm. Na rozdíl od starých kmetů je to tedy průměrně starý člověk, který si plně uvědomoval revoluci, reformy devadesátých let, zároveň však poznal život v době komunismu a to v době plného uvědomění a dospělosti.

V roce 1991 se stal členem ODS. O rok později navíc členem oblastní rady. Od června 1992 byl poslancem a členem zahraničního výboru Parlamentu ČR za ODS. Zaměřoval se především na otázky obrany a NATO ( = poměrně strmá kariéra). V září 1995 byl jmenován náměstkem ministra obrany, kde působil do roku 1996. Kromě ministerstva obrany se Petr Nečas ukázal i na ministerstvu práce a sociálních věcí, kde vládl od roku 2006, do roku 2009. Do té doby vždy obhájil poslanecký mandát.

Když prezident Václav Klaus odcházel z ODS, navrhl jako svého nástupce Petra Nečase, který však prohrál boj o předsednictví s Mirkem Topolánkem. Toho také vystřídal v dubnu 2010, kdy předseda strany odstoupil. Nejdůležitější politické období za posledních několik let, bylo pro Nečase právě před rokem. Musel postavit na nohy stranu, která se každým dnem více hroutila, pod stálými útoky ze strany ČSSD. Nečas stranu postavil a stabilizoval. V první televizní debatě navíc adekvátně zakročil proti výpadům předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Jejich televizní souboj byl charakterizován slovy: „Buldozer najel na hladkou silnici“. Petr Nečas se stal předsedou ODS, stejně jako předsedou vlády, kterou sestavila ODS společně s TOP 09 a VV.

A to je konec idylické pohádky. Petr nečas působí sice jako velmi solidní, slušný a chytrý muž, bohužel to, že tyto vlastnosti kloubí dohromady není jen pozitivum. V poslední době se ukazuje, že je jako politik také velmi slabý. Kdyby se vše řešilo slušně a s rozumem, problém by asi nebyl. Potíž je v tom, že takhle se to prostě neděje. Více se dostávají na světlo ústupky, které Petr Nečas udělal, aby „zachránil“ vládu. Bohužel, zachrání ji spíše tak, že se stane silnou osobností trvající na svém názoru. Jinak dopadne jako mocenská loutka, s těmi máme my Češi bohaté zkušenosti.

Petra Nečase, Radka Johna, Bohuslava Sobotku, Vojtěcha Filipa a knížete Schwarzenberga zná taky každý. Co ale ten zbytek? Občas vyskočí do médií zpráva o tom, či onom poslanci, jehož jméno jsme v životě neslyšeli. Kam se podělo těch zbylých 276 lidí? Jsou to snad jen figurky beze jména? Ne! V cyklu: Víte kdo Vám vládne? postupně projdeme jak poslance, tak senátory ČR.

Každý senátor, či poslanec, bude ukázán takto:

1. Rok a místo narození
2. Vzdělání
3. Politická orientace a současná funkce
4. Kariéra před rokem 1989
5. Kariéra po roce 89
6. Aktuální zajímavost

Přeji Vám příjemné čtení.

Kaddáfí ale není jen pouhá mocenská loutka. Je až přespříliš aktivním loutkářem, který ovládá prakticky celou státní správu země. Veškeré finanční aktivity země vynáší přímo jeho osobě, popřípadě klanu. Není tedy divu, že se dostal v žebříčku nejbohatších lidí světa před Gatese, co si budeme povídat, 150 miliard dolarů je suma, za kterou se už něco koupit dá.

Peníze stranou, přeci jen tu jde o životy. Pokud se totiž bude Kaddáfí chovat tak jako doposud – popírání problémů, vraždění vlastních lidí, vyhrožování, aj. bude nakonec ve své zemi sám.

Smutnou zprávou by bylo, kdyby to došlo až takhle daleko.

foto: čtk

A o jakých tématech jsme se bavili? Probrali jsme zákulisí pořadu Otázky Václava Moravce, politiku, hudbu, nebo třeba socální sítě, jako facebook a anketu TýTý.

Rozhovor: