Elektronické učebnice již využívá velké množství škol. Ve většině se však jedná o texty ve formátech PDF. Interaktivní výukový obsah byl doposud dostupný v podobě výukových webů, flashových aplikací a učebních programů. Programátoři Applu se snažili tyto aspekty propojit a zjednodušit tak, aby ani samotná výroba výukových materiálů nebyla složitá.

Takzvané iBooks 2 umožňují prohlížet interaktivní obsah bez připojení k internetu na jakémkoliv iPadu nebo laptopu od Apple. Fungování aplikace je podmíněno operačním systémem, a proto je tato novinka dostupná jen lidem, vlastnící zařízení od Applu.

Ani proces tvorby elektronických učebních materiálů není nijak složitý. Multimediální obsah i interaktivní prvky lze komponovat téměř intuitivně, a tak si svou interaktivní učebnici může vytvořit i sám pedagog. Vše se odehrává v grafickém rozhraní, které poskytuje aplikace iBooks Author. Ta je již k dostání i v českém vydání a je zcela bezplatná.

Apple přináší celý elektronický vzdělávací systém. Aplikace iTunes U umožňuje kompletně zavést a organizovat výuku i s takovými funkcemi, jako je například přenesení poznámek mezi studentem a učitelem. Tato aplikace je již teď v češtině k dispozici na iTunes Storu.

iPILOT poskytuje naprosto revoluční způsob, jakým můžete přebrat kontrolu nad kabinou a vyzkoušet si start, let i přistání Airbusu 320. Není to videohra, což vám dojde hned ve chvíli, kdy vstoupíte do plně vybaveného skutečného kokpitu doplněného o videoprojekce spektakulárních výhledů z letadla na jeho skutečné letecké trase. Každá lekce s iPILOT je vedena vysoce kvalifikovaným profesionálním instruktorem, který vás doprovodí do kabiny, aby vám vysvětlil vše potřebné.

iPILOT je skvělým dárkem pro každého. Od lidí, kteří ještě nemají žádné letecké zkušenosti, po ostřílené piloty ultralightů, kteří si chtějí vyzkoušet pilotovat velké letadlo. iPILOT nabízí dárkové vouchery v několika typech balíčků: 15 minut za 999 Kč, 30 minut za 1 899 Kč a 60 minut za 3 499 Kč. Rozmazlete svého partnera a všechny další, na kterých vám záleží, jako jsou klienti nebo zaměstnanci. Dárkové poukazy jsou k dispozici na české webové stránce iPILOT – www.flyiPILOT.cz.

“Většina z nás je fascinována tím, co se děje na palubě letadla,” říká Wolfram Schleuter, zakladatel a výkonný ředitel iPILOT a dodává, “nový pražský simulátor umožní lidem, aby ve své zvědavosti postoupili o krůček dál a zakusili alespoň na chvíli, jaké to je být pilotem. Bude zde letecký simulátor vybudovaný na profesionálních standardech, který je připravený pro každého se zájmem o létání – žádné znalosti nebo zkušenosti nejsou zapotřebí.”

V roce 2006 proběhla pod záštitou České hlavy akce s názvem „Věda a technika v ulicích“ ve dnech 22. – 23. září
V roce 2007 se konaly dvě podobné akce, jedna pod záštitou Západočeské univerzity v Plzni ve dnech 14. – 20. září, druhá pod záštitou České hlavy ve dnech 21. – 22. září.

Letošní DVT pořádá Západočeská univerzita v Plzni ve spolupráci s městem Plzní, spolupořadateli jsou společnost Česká hlava, s. r. o., Skupina ČEZ, Plzeňský kraj, ŠKODA HOLDING a. s. a nové plzeňské technické muzeum Techmania science center.

Dny vědy a techniky jsou již tradičně rozděleny na dvě části.

V první části, od 15. do 18. září, mohou zájemci navštívit laboratoře Západočeské univerzity a jiná pracoviště, kde pro ně 13 vystavovatelů připravilo 36 akcí – přednášky, semináře, kurzy, exkurze apod. Kvůli omezené kapacitě je nutné se na tyto akce (zdarma) zaregistrovat na webu
www.dnyvedy.cz.

Druhá část je věnována široké veřejnosti. Od 19. do 20. září představí zejména v centru města 44 vystavovatelů na 51 expozic různé zajímavosti ze svého oboru. Vstup na všechny akce je zdarma.

Program Dnů vědy a techniky 2008

15.– 18. září

Celkem 36 akcí určených pro skupiny i jednotlivce, kteří se zdarma zaregistrují na www.dnyvedy.cz. Jednotlivé akce jsou na sobě nezávislé.

Příklady akcí:
návštěva elektrárny, kurz tvorby prostorové fotografie a prostorového videa, měření mozkové aktivity, možnosti pohrát si s velkým modelem kolejiště a elektronikou v Legu, zkusit si zachytit signál z družice a určit svou pozici na Zemi, tvorba blesků v laboratoři vysokého napětí, práce s výkonným laserovým mikroskopem, „ruční“ výroba elektřiny, soutěž v síle „motor kontra člověk“, přednášky z dějin vědy a techniky, exkurze do laboratoří apod.
Příležitost osobně si vyzkoušet jak fungují různé přístroje, stavebnice, postupy apod.
Návštěva laboratoří – ZČU, SOU elektrotechnické, elektrárna Bukovec.

19.a 20. září

Celkem 44 vystavovatelů představí 51 expozic se zajímavostmi ze svého oboru:

– 24 vystavovatelů z pěti fakult Západočeské univerzity (aplikovaných věd, ekonomická, elektrotechnická, pedagogická, strojní), Ústav umění a designu, Nové technologie – výzkumné centrum, Výzkumné centrum tvářecích technologií FORTECH, Centrum informatizace a výpočetní techniky a Regionální Cisco síťová akadamie,
– Skupina ČEZ
– Technická univerzita v Liberci,
– Techmania science center,
– Střední odborné učiliště elektrotechnické Plzeň,
– osm „dětských vystavovatelů“ – Středisko volného času dětí a mládeže Plzeň, ZŠ Novolíšeňská Brno, Církevní gymnázium Plzeň, Gymnázium Stříbro a Klub mladých debrujářů Stříbro, Základní Škola Štěnovice, ITEM klub, klub deskových her Goada, Přátelé hry Go,
– Hvězdárna a planetárium Plzeň, Západočeská pobočka České astronomické společnosti, Hvězdárna v Rokycanech,
– a další.

Umístění expozic:
– centrum Plzně – náměstí Republiky, sadový okruh (Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy a Křižíkovy sady), Univerzitní galerie (Jungmannova 1), budova ZČU Jungmannova 3, Měšťanská beseda (Kopeckého sady 13), Konzervatoř (Kopeckého sady 10)
– areál ZČU na Borech (Univerzitní 22),
– Střední odborné učiliště elektrotechnické Plzeň (Vejprnická 56)
– elektrárna Tisová (Sokolov) a Bukovec (Plzeň).

Otevřeno v pátek 19. 9. od 9 do 18 hodin, v sobotu 20. 9. od 9 do 17 hodin.

Během pátečního dopoledne proběhne soutěž pro žáky základních a středních škol „Kas aš esu?“ – žáci musí vyluštit předložený rébus, k čemuž jim pomůže plnění úkolů na vybraných stanovištích (např. vyřešit chemický rébus, správně určit míšení barev apod.).

Příklady expozic a exponátů:

– počítače tam, kde je laik nečeká – fotografii, televize, medicína a doprava,
– tvorba počítačového dvojníka libovolného návštěvníka,
– povídání o tom, proč mapy musí lhát,
– model automatické výrobní linky,
– zobrazení proudění tekutin kolem součástek automobilů apod.
– model vlaku na magnetickém polštáři,
– kráčející šestinohý robot,
– robotická ruka,
– ukázka kování a odlévání kovů,
– materiál s tvarovou pamětí – poničený předmět se dokáže po zahřátí vrátit od původního tvaru,
– robotická manipulace s rozžhaveným železem a jeho kování,
– možnost zkusit si, jaké je to být fakírem,
– kouzla se zvukem v rozhlasové praxi,
– a mnohé další

Podrobný program je k dispozici na www.dnyvedy.cz.

SP3 má obsahovat oproti SP2 (nejpoužívanější verze) asi dalších 900 vylepšení – vylepšení jak bezpečnostních, tak „uživatelských“. Má přibýt nová verze Windows Media Playeru, Live Messengeru a podpory pro něho a spousty dalších věcí.

Celá instalace se rozroste asi o 100 MB, takže problémy s velikostí (zvláště v době, co se na trh dostávají disky 1 TB) by být neměly.

Jesli přinese SP3 dlouho očekávané vylepšení bezpečnosti, se však zatím neví. Betaverzi zatím může otestovat jen malá hromádka zasvěcených a to ještě pouze na anglické jazykové mutaci systému.

V dnešní době mnoha-gigových procesorů je však, dle mého, otázka takto „brutální“ inovace pouze zalepení „dušiček“ těm, kteří ještě nechtějí či nevěří v přechod na systém Windows Vista.

Systém Windows XP byl velice kvalitním systémem, udělal doslova díru do světa svoji kompatibilitou se zařízeními, možnostmi multimédií (které byly v roce 2001 opravdu příšerné) a všeobecně stabilitou svého chodu. Lidé sice nadávají na XP-čka, ale to asi nemají tu pravou „modrosmrtnou“ školu od Win98, kdy restart PC několikrát denně byl na běžném pořádku. Dnes, jestli restaruji XP jednou za dva měsíce…

Co závěrem?

Inu uvidíme, jak se nový SP3 v zavedených XP-čkách osvědčí a zda-li tím tento sice již postarší, avšak kvalitní systém ještě udrží na výslunní.

Kvantový počítač je ve vývinu už pěknou řádku let (přibližně od 70. – 80. let 20. století). Za ta léta vědci, fyzikové a matematici dospěli k úžasným poznáním, které teď vývojáři z D-Wave zužitkovali a mohli tak představit tento technický skvost na své konferenci.

Jedná se o první 28qubitový počítač, jejich předchozím „kouskem“ byl 16qubitový stroj. Přidáním dalších 12 „kvantových“ bitů se jeho výpočetní síla velmi rozrostla.

Počítač zatím bohužel nebude univerzální, to znamená, že je spíše postaven na určité typy výpočtů, kde se dá s výhodou kvantových výpočtů využít. Jedním z takových případů je faktorializace velkých čísel. Číslo o 400 číslicích je na běžném PC faktorizovatelné za několik miliard let, na kvantovém počítači je něco takového možné již za několik vteřin.

Využívá se zvláštních kvantových stavů, kdy narozdíl od běžných počítačů, kdy hodnoty bitů mohou být 1 či 0, zde může být 1, 0 či obě hodnoty současně (vysvětlení je nad rámec článku, ale zajímáte-li se o to, doporučuji odkaz na wikipedii nebo na stránky Jacoba Westa). Toho se využije při faktorializaci, kdy nemusíme otrocky počítat jednu variantu za druhou, ale všechny výsledky se nám vlastně objeví na výstupu současně.

Kvantový počítač se zdál být ještě nedávno snem. Sice tomu dnes není ani tak jinak, ale díky vědcům z celého světa jsme svědky vzniku nových technologií, o kterých bychom si mohli ještě před deseti lety třeba nechat zdát.

Budoucí vývoj takových technologií si netroufám odhadnout, avšak věřím, že je položen kvalitní základ pro budoucí generace vynálezců a vědců. Myslím, že během příštích 20 – 30 let můžeme být svědky překotného rozvoje technologií založených na kvantové fyzice – od kvantové kryptografie až po třeba už jen dálkovou komunikaci na kvantové úrovni.

Je jasné, že ještě pěknou řádku let si doma na stůl takový kvantový počítač nepostavíme, máme ale alespoň nějaký cíl. A myslím, že cíl velice ušlechtilý a svým způsobem revoluční. Teď již záleží na budoucích generacích (a našich také), jak se k problému postaví a jestli ho dokáží zužitkovat.

Po dlouhém pracovním dni jako technik v bance, si takhle s radostí zajdete na kafíčko a něco dobrého do baru za rohem. Tahle zima má být hodně krutá, snad krutější, než všechny předchozí – možná i trochu rumu by se hodilo.

Když se mi tento titul kdysi dostal pod ruku, byl jsem spíše skeptický – přečetl jsem si na hru nějaké recenze a dost jsem se obával ovládání, hlavně kruhových „miniher“, které jsou opravdu uzpůsobeny na hraní na konzoli.

Avšak chyba lávky!

Jaké bylo moje zděšení, když jsem hru dohrál. Ale problém byl v tom, že jsem ji dohrál v kuse. Naštěstí děj není tak dlouhý, ale … spíše zajímavý.

Dlouho se mi tam sedět nechtělo, přece jen dny jsou krátké a vracet se takhle přes celé město nočkou, to není to pravé ořechové. Jen si ještě odskočím, zaplatím a půjdu.

Hra vás možná zklame, možná nadchne. Ale určitě ne nic mezi tím. Buď se zamilujete, nebo ji odhodíte.

Prvním problémem, na který určitě narazíte, je trochu jiný herní systém, než je u těchto „adventur“ zvykem. Neklikáte všude kolem sebe a nekombinujete lano, hák a zeď, abyste mohli někam vylézt. Ovládání je vskutku jednoduché, ale tak důmyslné, že si na něho člověk opravdu musí zvyknout.

Chodíte normálně šipkami, nikam se nerozhlížíte, bravurně zpracované pohledy kamerou vše vyřeší za vás.

A pak to přijde – první pohyby, co musíte udělat. Musíte zvednout kámen? Táhněte myší zezdola nahoru. Položit kámen? Táhněte opačným směrem. Totéž u rozhovorů – máte na rozhodnutí vždy jen pár vteřin (která postava by taky na odpověď čekala minutu, jako je to v jných adventurách). Rozhodujete se vždy mezi nejvýše čtyřmi možnostmi, jak odpovědět – myší dolů, doprava, doleva nebo nahoru.

Perličkou na dortu je lezení přes plot – musíte táhnout myší nahoru a v oblouku doprava nebo doleva (podle toho, kterou rukou zrovna lezete a přitahujete se – prostě simulujete pohyb ruky myší).

Najednou se mi udělalo nějak nevolno. Zjišťuji, že se sám pohybuji, já se vůbec neovládám! To ne, ten nůž… ale ne… já nechci….

Další skvělou věcí na této hře je příběh. Není to žádný tuctový příběh, kde se něco stane, někdo to vidí, nikdo mu nevěří, tak se pomstí a je to OK. Je to úplně odlišný typ příběhu, který – jak se povedlo – je nutno i zvláštně zpracovat.

Nechci vám prozradit hned všechno, to byste si pak moc asi nezahráli a přišli byste o „moment překvapení“ – každopádně možná vás udiví, že nehrajete za jednu postavu, ale za více.

Nic na tom není, říkáte si? Však není, ale problém je v tom, že hrajete jednou za (údajného) vraha a jednou za dva detektivy, kteří tuto vraždu vyšetřují. Je opravdu zajímavé sledovat svoji vlastní osobu, jak je krásně rozdvojená a chvíli chce ukrýt zakrvácené prostěradlo do pračky, ale za chvíli ho chce najít :-)

Bože, já ho zabil… co teď… zkusím uklidit mrtvolu? Třeba ji dám do kabinky na záchodě, možná si toho nikdo nevšimne…

A sakra, krvavá stopa… hele, koště, zkusím ho namočit a … ne, nezabírá to, krev je dobré barvivo, což je pravda. Ještě uklidíme nůž, .. hodím ho tady do koše, třeba… a mizim.

Jo, ještě zaplatit… nebo raději ne, uteču zadem…

Co se grafické stránky týče, nelze nic vytknout, ale ani vyzdvihnout. Prostě se jedná o průměr, který by mohl být mnohem lepší, ale otázkou je, jestli je to vůbec potřeba. Tahle hra prostě o tomhle není a grafické vychytávky by možná celkovému chladnému dojmu ublížily.

Zvuk – to už je jiná. Dokonalý dabing, dokonalé zvuky, dokonalá hudba. Tak by se asi ve stručnosti dala popsat tato stránka. Hru jsem hrál naposledy někdy před půl rokem, ale jako teď si pamatuji plynulou změnu soundtracku, když hlavní hrdina viděl krev na zemi… prostě hudební skvost.

Dobrý den, jmenuji se detektiv Miles. Povězte nám, co jste viděla, prosím….

…bylo to strašné. Chvíli tady seděl, pak šel na toaletu… a pak prostě jen bez placení vyběhl ven, jeho obličej si budu pamtovat navždy…

Co se příběhové linie týče – těch kombinací, kterých (musí) existovat, to bych opravdu programovat nechtěl. Už jen v první scéně (kterou se tak trochu snažím popisovat kurzívou) jsem zjistil (opětovným hraním), že se dostáváme třeba i do deseti různých detailních řešení. Jednou jsem nůž neodhodil do koše, tak samozřejmě se detektivové divili, proč jsem tak neučinil (jako vrah). Pak jsem zkusil zaplatit – samozřejmě se divili, že jsem to stihnul. Prostě linearita v této hře spočívá pouze v takovém tom globálním vedení příběhu, ale i celý ten se dá vyřešit několika způsoby a hlavně existuje i několik různých závěrů! (myslím konečných a jiných, než že zemřete nebo vás zatknou).

Inu – co dodat. Tento skvost, mezi hrami, který vlastně ani hrou není, spíše takovým „interaktivním filmem“ mě natolik uchvátil, že mám sto chutí ho znovu nainstalovat a zkusit zase nějak dohrát. Myslím, že i vy byste měli zkusit. Nenechte se odradit zvláštním ovládáním a jen si užívejte příběhu…

Více info na tomto odkazu.