Mezi námi jak bylo ve Varech...
15.7.2009, autor: redakce Mezinami.cz
Jak jsme si letos užívali 44. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary?
Ze zákulisí redakce...
Hanka Kubovcová, redaktorka
Karlovy Vary potřetí. Do Varů jsem vjížděla jako ostřílený matador - všechno vím, všechno znám. Brzy se to však změnilo, můj orientační smysl mě opět postavil nohama na zem. Po půlhodince toulání se po Varech konečně nacházíme naše útočiště, rychle vše naházíme do útrob bytu a spěcháme na červený koberec. Letmo zkoukneme, koho to do Varů čerti nesou, třetí rok už nás nerozhodí výstřih Andrey Verešové ani chybějící aplaus Mirku Topolánkovi. Naše třetí návštěva Varů byla plná změn, které se snad brzy ukážou na našich stránkách. Zvraty probíhaly i v jiných sférách; obešli jsme více nočních podniků, viděla jsem mnohem lepší filmy než loňské ročníky, zkoušeli jsme se vypořádat s natáčecí technikou a snažili se natočit krátké videoreportáže. V čem se nic nezměnilo, byl boj s časem a únava, která na nás dolehla po prvních dnech. I tak to stálo za to a doufám, že tento svátek filmu neoslavuji naposled.
Marek Švadlena, fotograf
Největší tuzemský festival jsem fotil podruhé a musím řící, že situace pro média byla oproti minulému ročníku lepší, struktura organizace pokročilejší, nechám se překvapit příštími festivalovými léty. Samozřejmě jakožto akreditovaná osoba jsem příliš "nepřičichl" k situacím běžných festivalových návštěvníků, ale jedno vím určitě, že pokud jste minulý rok chtěli na určitý film, měli jste velikou pravděpodobnost, že na tomto filmu také zkončíte. A tento rok? No bylo to spíše o tom, kde bylo místo, tak po tom se skočilo, výběr-nevýběr. A na závěr chci poblahopřát oficiálním vítězům a také uvést vítěze mého. Stává se jím film Dvacet (v originále BIST, Íránská produkce), přeji všem příjemné léto.
_
Andrea Brůhová, redaktorka
Vary pro mě nejsou jen pompézní historické domy, až cizokrajně vyhlížející promenáda, odporně chutnající prameny či kolébka staré dobré Becherovky. Toto krásné město pro mě znamená především tři věci: fronta na lístky do kina, azbuka a v neposlední řadě nezapomenutelné zážitky. A 44.ročník MFF KV mi všeho umožnil dostatek. Pravdou je, že na rozdíl od předchozích ročníků, si letos ve svém srdci neodvážím žádný „svůj film.“ Nemohu říci, že by mě žádný nezaujal, to určitě ne, ale u žádného jsem necítila takovou blízkost jako třeba u filmů Kurz negativního myšlení nebo Slepé lásky, které v sobě nosím dodnes. Už se nemohu dočkat na příští rok, na halušky před Thermalem, na střevní potíže z pramenů, u kterých se nikdy nepoučím a vždycky je ochutnám, na narvanou Billu, na přesezený zadek z promítání a na to krušné vstávání po večerních mejdanech. To je pro mě filmák, a proto ho miluju.
Jan Píša, redaktor
Letos přivítali Karlovy Vary nejvíce diváků hned na začátku a tak boj o lístky se strhll ještě vdravějším duchu než obvykle. Ale i bez filmových představení se dal festival prožít naplno! Hudební produkce na každém rohu, dobbré jídlo i pití, tu a tam nějaké ty celebrity, zkrátka vydařená akce nastartovala letošní léto jistě nejen mě. A co se týče těch filmů, mě letos zaujali převážně srbské či srbochorvatské snímky. Konkrétně byli dva: soutěžní Nije kraj (Bez konce) a Djavolja Varoš (Ďáblovo město) ze sekce Na východ od Západu.
_
Gabriela Štěpányová, redaktorka
Z karlovarských ulic dýchala lázeňská pohoda a řeka si zpívala o filmových hvězdách. Bylo tak příjemně, nechat se pohltit tou kouzelnou atmosférou! KVIFF je svátek filmů, který ve mně bude ještě dlouhou dobu probouzet jedinečné zážitky!
Martin Moučka, redaktor
Celkově jsem si letošní festival užil. Líbili se mi jak filmy, tak i doprovodný program. Nejvíce se mi líbil film Cover girl, naopak vůbec mě nenadchl korejský film Cesta za poznáním. Z hvězd se mi nejvíce líbil Antonio Banderas.
Tereza Pavlovsky, šéfredaktorka
Z Varů odjíždím již potřetí s velmi dobrým pocitem. Strávila jsem zde několik příjemných dní s úžasnou (možná pomalu už i nerozlučnou) partou lidí. I přes časový nedostatek a spánkový deficit (ale to už prostě k Varům patří), jsem si festival užívala od začátku až dokonce. Opět jsem se z některých věcí poučila a hlavně obohatila svoje vědomosti i dovednosti. Zažila jsem ne málo vtipných a nezapomenutelných situací a shlédla jsem dobré filmy. Oproti minulému ročníku se našly i veselé zábavné snímky. Svého favorita volím mezi italským filmem Za všechno může Jidáš a dánským Potleskem. Stejně ale asi nakonec vyzdvihnu český dokonale zpracovaný horor T.M.A.
_
Ján Pulpán, kameraman
Letošní filmový festival byl o mnoho veselejší a pro diváka přízněvější než ročník minulý. Zatímco vloni jsme v každem soutežním filmu pozorovali problémové vztahy mezi tím a tou, případně ještě někým, 44. ročník mile překvapil. Před každým filmem jsme nevěděli na co se budeme dívat a těšili se, na to, jaké nové téma si filmaři vybrali. Za tento vstřícný krok pořadatelů vůči divákům vřele děkuji a myslím si, že nejen já jsem již navnazen na nadcházející festival. Pro mě byl letošní KVIFF v mnohém nový, náročnější a v jistém způsobu také únavnější. Natáčeli jsme pro vás denní videoreportáže z Varů, které pro mě představovali většinovou náplň dne. Na příští rok se moc těším, zvláště pokud bude pokračovat v trendu zlepšování. Nashle za rok...
Tom Stančík, redaktor
Mít kolem sebe super lidi na super místě je to nej a stejně tomu bylo i ve Varech. Vary jsou krásné město a pro toho koho baví filmy jako mě, je to to pravé místo. Z filmů, které jsem viděl mě asi nejvíc bavil film Bez konce a příjemně mě překvapil film Tobruk a Hump day. Naopak zklamání byl film Nejsem tvůj přítel. Příští rok pokud to půjde bych chtěl jet určitě znovu.
_
foto: Marek Švadlena, www.livefoto.cz
Hodnocení článku
139 čtenářů již ohodnotilo tento článek.